Marto, moc lidsky krásné...

Maruško, někam mi uletěl původní komentář - takže ještě jednou děkuju, zlato

Marti...nojo...ale máš pravdu, Jája je tam s vámi pořád. Zažila jsem podobnou věc s kamarádem...

jsou lidi, na které nikdy nemůžeš zapomenout, ani přes Alzheimera... nikdy

Křišťálově čistá a krásná vzpomínka, která rozesmutní, protože každý z nás má takové "Jájy", které už nejsou a zároveň udělá radost větší než plocha všech telčských rybníků... Díky.

ano, každý z nás má několik Jáj, které už tady nejsou...děkuju

Telc! tak tohle mestecko mi k Tobe presne sedi. moje milovana zastavka ve dny, kdy jsem chtel bejt daleko, sam a v peknym miste. casto jsem tam vyjizdel. tam, nebo do slavonic a coural jsem se se psem a rovnal si v palici myslenky. tam se to rovna jedna radost. a pribeh takovej, jakej ma spravnej pribeh bejt - milej, s tajemnem i nadeji soucasne. fajnovy. moc! cara mia, ahoj!

Marcooo, amore mio! Možná jsme se tam na náměstí nebo ve Slavonicích někde potkali, a ani jsme netušili... anebo příště, příště to určitě vyjde. Měj se krásně, ciaooo

Krasne povidani

Muselo to ven...

Marti, mám podobné anděly. Téměř denně je pohladím vzpomínkou či myšlenkou (občas i dotazem, když si s něčím nevím rady), většinou i mihotajícím světlem svíček. Vím, že nade mnou bdí i děda a praděda, které jsem nepoznala. Myslím, že tyhle naše spřízněné duše ví, že dokud na ně budeme myslet a žulit se při vzpomínce na ně, ve skutečnosti neumřeli. Když zemřela moje milovaná teta (sestra maminky), plačíc jsme odnášeli květinovou výzdobu na hrob naší rodiny (kam i teta měla být uložena). Všichni jsme ještě slzeli a do toho můj bráška povídá "už nebulte, holky. Teta už sedí s babičkou a dědou u jednoho stolu, zapalují si jednu za druhou a chudáci andělíčci nestíhaj vyprazdňovat popelníčky" . A tak si je, spokojené, představuju... myslím, mimochodem, že moje teta Helenka byla podobná dušička jako Tvoje Jája. A znamení? Když mi maminka volala, že babička Růženka zemřela, rozkvetly, na mou duši přímo před očima, všechny karmínové pelargonie. Takže jsem jenom řekla :"maminko, babička už je tu, přišla se s námi rozloučit".

musela to být krása, když ty pelargonie rozkvetly tak najednou... a věřím tomu, jak by ne, prostě tak to je - díky, Dáši

To bylo pěkné počtení, paní Marto. "Vzpomínky jsou jediný ráj, z kterého nemůžeme být vyhnáni" - a to zejména na domov a na ty, které jsme milovali.

bože, to je krásný, to neznám... děkuju...

Marti, všechny tyto Jáji jsou andělé v lidských tělech. Abychom díky nim měli sílu žít dál... a zůstávají s námi nafurt... to má dcera pravdu...

.... ano, abychom díky nim měli sílu žít dál... (a zvládnout věci dříve nezvládnutelné)