S tou pedagogikou je to normalni, taky sem ze zacatku cumel proc to chtej vedet..neresit, zaradej si to a vic moc neresej, dulezitej je nas pocit uvnitr, a ten se samo meni, den ode dne, hodinu od..takze si spis pracovat na sobe, zvnejsku ale i uvnitr;*)

K nedávným 60-ti nám jsem si sama dala dárek a to "co 1 rok, to 1 km". Mám narozeniny mezi vánočními svátky, tak to byl i tak trochu můj dárek pod stromeček - bezva !!! Věk není o letech, ale o tom, jak slouží zdraví, jak se cítíme a možná i tak trochu o tom, jak vypadáme. Já mám ráda život, pohyb, přírodu a dělám hlavně i něco pro své zdraví (cvičení, zumba, kolo, turistika, plavání), snažím se dodržovat zdravou životosprávu. Do zrcadla se moc nedívám a když, tak jen opravdu krátce a tomu, kdo tam na mne jukne, tak říkám, že je vždy ta nekrásnější bytost na světě. A tak přeju i vám, Lucie, aby jste stárnutí (ve vašem věku bych to tak ještě vůbec nenazývala) brala s nadhledem a pokud vám budou roky sice přibývat, ale budete zdravá, tak se máte pořád ještě na co těšit - čeká vás mnoho krásných narozenin, a věřte, že stárnou se začíná od 80-ti a to máme obě ještě straaaaašně moc času !

Asi jak vnímám změny, které s sebou věk přináší, tak je analyzuju. Byť jde o přirozený vývoj, tak se asi těm změnám asi nějak podvědomě bráním. Určitě v tom hraje roli i to, že jsem v každodenním kontaktu s náctiletými. Děkuji za reakci :)

S náctiletými jsem pracovala téměř 15 let (vychovatelka) a dodnes s nimi mám velmi dobré vztahy (srazy, maily...). Ani po 35 letech neřešíme věkový rozdíl a nikdy jsme ho neřešili....

Pěkný večer, milá kolegyně Lucie,

děkuji za velmi pěkný a výstižný blog. Dávám

Mně se líbí, co píšete, protože se nebojím přiznat, že ačkoliv také nemám ráda, když se v sobě člověk "vrtá", tak se s přicházejícími léty mění naše tělo a tvář - a my se tomu musíme nějak postavit. Nejdřív je to šok, pak se s přibývajícími změnami člověk postupně smiřuje a pak a odstupem času se s nimi člověk naučí žít a může je přehlížet, nebo je prostě hodit za hlavu s tím, že - tak to prostě je.

Jsem o pár let starší a rozumím a chápu to, nad čím se zamýšlíte...

Přeji příjemný večer a nadhled a optimismus! Rebeka

A proč vlastně chcete držet krok s mládím? Každému přibývají léta, to je přirozené, není zač se stydět. A každý věk má svá pro a proti. Na tom současném kultu dětství a mládí je něco nezdravého.

Třeba je na zajíčky... Jako nevím, jen tak mě to napadlo, že tak řeší, že je jí trochu přes třicet. Nevím co bude dělat, až jí bude 60...

Z toho si autorko celkem nic moc nedělejte. U mužskejch (tedy přesněji mladých pánů či chlapů) platí s posunem o pět let dopředu něco velmi podobného. Tedy přesněji - "muž, který se ve svých 35 letech ráno probudí a nic ho nebolí, tak je pravděpodobně mrtvý...!"

Jsem ráda, že podobné "problémy" netrápí jenom něžné pohlaví. Děkuji za reakci :)

Prijedte do Spanelska, tady se tyhle veci resi az po ctyricitce :D

A není i to brzy?

Lucie, jsem o dost starší než Vy, a ve Vašem věku by mě vůbec nenapadlo řešit stárnutí. Na to jsem neměla čas. A teď, když to fakt přišlo to neřeším taky. Mám takové životní krédo, že co nemůžu změnit, s tím se co nejrychleji smířím. Protože jiná cesta není. Ale co si můžu udržet je mladá duše. A tu si hýčkám

Děkuji za inspirativní názor :)

Ó, sladkých pětatřicet! To teprve dospíváte, rozhodně ještě nestárnete.

Na otázku "Kolik vám je, paní učitelko?" odpovídám žákům, že jsem starší než oni a mladší než černé uhlí

Děkuji Nějakou takovou větu si budu muset pro své studenty taky nachystat

Děkuji za reakci. Vnitřně se cítím samozřejmě na dvacet, i když my ženy máme asi holt vnitřní a vnější spokojenost provázanou. Snad se jednou od toho oprostím a budu si užívat svou zralost bez stresu.