Třeba jde o tuto logiku, začlenění postiženého žáka na vozíčku do školy  která na to není stavebně připravená stojí milióny korun a přitom je využije jeden žák ... .

Není tedy lepší věnovat tyto finance do speciální školy a třeba na asistenta.

Někdy to s tou humanitou přeháníme jako kdybychom žili v bohaté společnosti  a  měli peněz na rozhazování ... .

Ale o tom píši, pane, o té míře!

Postižené dítě nechápe, proč jej ostatní odmítají a je to pro něj trauma. 

Vám karma!

stejně tak ale nechápe, proč se mu v "normální" škole posmívají, stejně tak nechápe proč si pomalu nemůže zajít ani na záchod, nebo si umýt ruce, stejně tak nechápe, že musí počkat až mu někdo v jídelně donese jídlo, páč nedosáhne třeba z vozíku na výdejní pult a podobně ... a co teprve schody? i toto je pro dítě traumatizující a myslím že i někteří rodiče by spíš brali aby jejich dítě chodilo někam mezi "své" kde je určitě o ně postaráno líp ... tím nechci říct aby je někde "uklidili" z dohledu, ale je toho víc ... už jen třeba takový obyčejný školní výlet, nebo myslíte že díky jednomu či dvěma žákům nikam nebudou jezdit?  a nebo budou, ale bez nich? Já nevím, ale myslím si, že tahle věc nejde jen tak rozsoudit a psát "že se někdo stydí" není na místě, ač s ním málokdy souhlasím, tentokrát dal podnět k zamyšlení co by bylo pro takové děti lepší ... ono totiž když se na to podíváte z obou stran.....

"....Pane prezidente, styděla jsem ..."..a aspoň až do hloubi duše? Aby to stálo za to! Za ty plácaniny máte proč!

Já jsem, pane, naplácala zkušenosti! Mám je jako dítě. Jako učitelka ZŠ, když jsme měli ve škole integrovat k 35 žákům neintegrovatelné dítě a odmítli integrovatelné a velmi nadané jen ze zlovůle úřadů.  Pak mám zkušenosti jako asistentka PSP ČR s vytvářením našich zákonů a v neposlední řadě jsem postižené zaměstnávala. Navíc nyní mám tu čest se s velmi postiženými a velmi úspěšnými lidmi přátelit.