V rodině to probíhá automaticky: klesne-li jednomu z rodičů příjem, klesne životní úroveň VŠECH členů rodiny.

Zákon o tom říká (či říkal, jak to řeší nový občanský zákoník, nevím), že děti mají sdílet životní úroveň rodičů.

Jenomže v okamžiku, kdy jsou rodiče rozvedeni a děti jsou v péči matky, najednou změna životní úrovně otce směrem dolů na děti dopad nemá a postihuje samotného otce. Bez ohledu na to, zda je to způsobeno třeba jeho nemocí nebo úpadkem jeho zaměstnavatele...

To je lumpárna zcela mimořádná, jak k tomu přistupují české soudy!

Souhlasím s Pavlem Hasenkopfem. 

Jenže Kmoníček má pravdu. Kterýkoli post na MZV v cizině vynáší několikanásobně víc, než post v tuzemsku, proto je taky o posty v zahraničí na MZV taková fackovačka.

Za b), ty posty jsou časově ohraničené a nenárokové - to, že mám smlouvu na dobu neurčitou s MZV neznamená, že budu stále v cizině - ta cizina se bere jako vyslání na zahraniční cestu a je zásadně na dobu určitou, což měl vzít soud v úvahu už při prvním stanovení výživného.

Za c) sice platí, že nezletilý má nárok podílet se na životní úrovni obou rodičů, ale podle mne to nelze vykládat tak, že rodič je povinen si životní úroveň podržet za každou cenu, to jde proti právu na svobodnou volbu povolání a chápe to rodiče jen jako stroj na peníze. Taky to jde proti pasivnímu volebnímu právu, kdy takto pojatý rozsudek nutí třeba politika zůstat v politice, i kdyby z ní chtěl nakrásně odejít.

Soudy mají evidentně naprosto pokřivené chápání způsobu práce na MZV.

Přesně tak a zasloužená karma.

Díky