Dobrý a potřebný článek. Ale respektujme (což Vy činíte), že i lidé nepříliš ovládající pravidla českého jazyka chtějí něco prezentovat. Jsou nadprůměrně inteligentní matematici, kteří dělají pravopisné chyby. A každý určitě zná někoho, kdo by se svými znalostmi a schopnostmi mohl vyučovat na vysoké škole, jen ta pravidla ne. A někteří zase mají svůj dobrý osobní styl, že ano, pane Valíčku?

skromně se hlásÝm

Rovněž mám husí kůži ze všech těch zdrobnělin; chápu to u pubescentů, ale když mi seriózně vypadající padesátník tvrdí, že mi pošle "mejlíka" nebo "zprávičku do poštičky," nalézám v sobě (ač jsem jinak velmi tolerantní člověk; pokud by o tom někdo pochyboval, stačí se zeptat přímo mne) neovladatelnou touhu toho člověka uškrtit.

Dovolil jsem si Vám fláknout příspěveček.

Díky!

I já Vám! 

Česky: "šoup sem se krtkem na slintáč šplouchnout trochu beňoše do kaňoura"

Německy: "Ich štéhe etvas fr ábr klajn" (foneticky)

 S to češtinou mi dáváte zabrat více než s tou němčinou! Ale nakonec jsem snad rozluštila obojí!

Skoro by se dalo říci, moc pěkně napsaný odborný článek...je vidět, odkud že to nepadl mladý filosof daleko..a ano i já se proviňuji, vždyť kolikrát jsem šťastný, že se vůbec domluvím a je mi pak jedno, že druhý mluví jak hotentot. A tak jsem kolikrát hrubý na ni, že nám klade takové překážky. Však taky mi dává občas pěkně zabrat, leccos vytýkám jí, zvlášť rozčilující je tvrdý a měkký a mě, mně a jiný zbytečnosti...A taky vzpurný jsem, když si trvám na svém slovosledu s čárkami kdekoliv. Ale pak stačí, abych si přečetl staré mistry a jsem celý naměkko a zrovna tak nářečí, to je moje. Kdepak cizí slova, byť uznávám, že bez nich už to asi nejde...vždyť i v parlamentu bez nich ani ránu. Tuhle mi opravář na karmu řekl, že "celý proces je nutný proklenzovat, aby byl kvalitativně oukej a fachčilo to"...díky poslednímu slovu jsem porozuměl

Já bych čárky totálně osvobodil, neb to jak se má věta logicky rozčlenit je pouze věcí autora. Ale jsem v tomto ohledu trochu extremista a jdu se - stejně jako paní Mojžíšová níže - stydět.

A kdo se nestydí s námi, ten se stydí proti nám.

Já do toho jablka zkusím kousnout z druhé strany. Kdysi jsem se kouknul jedné jazzové kompozici do not a v těch nejlepších místech jsem našel akordy, které by tam podle všech zákonů harmonie vůbec neměly být. Kdyby to viděl Johann Sebastian tak by se mu hrůzou zježila paruka. A přesto to znělo výborně.

Myslím, že se zákony jazyka je to podobné jako se zákony harmonie. Většinou dodávají našemu úsilí řád a disciplinu, ale občas se vyplatí pravidla trochu ohnout. Jinak by ta naše hudba zněla jako um-ta-ta um-ta-ta a pořád dokola. Tím nemyslím, že máme na gramatiku kašlat, ale občas si třeba trochu zaexperimentovat se slangem, jazykovými přistěhovalci a nebo s větnou konstrukcí (občas takový přístup vidím třeba u blogera Jana Strýčka). Mimochodem, nedávno jsem na jiném serveru viděl báseň napsanou pouze malými písmenky a téměř bez interpunkce a docela se mi líbila.

Samozřejmě to, kde hranice mezi Vlachovkou a Pražským Big Bandem přesně leží si musí každý srovnat ve své vlastní hlavě. Ale dovolím si vyslovit kacířskou myšlenku (mínusky nažhavit!), že jazyk musí být neustále trochu przněn, aby se mohl vyvíjet (to prznění je vlastně taková pozvolná druhová mutace). A pokud je někomu i ten Big Band málo radikální, doporučuji přelézt plot a vloupat se přímo do akčního štábu jazykové revoluce:

http://www.hradec.org/gustav/revoluce.html

Děkuji, Jane, za zajímavé přirovnání jazyka k hudbě. A máte pravdu, že využití jisté disharmonie může dodat i literárnímu dílu na kráse. Pokud autor rozumí jazyku, tedy celém jazykovému systému, může si s ním dovolit pracovat i zdánlivě proti jeho zákonů, aniž by to textu ubíralo na kvalitě. 

Bez větné interpunkce psal své knihy například Bohumil Hrabal. Mně osobně se takové věty čtou obtížně, protože mnohdy připouštějí více výkladů. Přikláním se spíše ke zbytečně napsané čárce tam, kde se významově hodí, než k čárkám vynechaným.

Kdysi poslal ruský car následující depeši: "POPRAVIT NELZE OMILOSTNIT!" 

Co myslíte, že tím chtěl sdělit? A jak myslíte, že to dopadlo?

naprostý souhlas 

...no kriste pane, Heleno, co Vy si musite myslet o mych textech radsi ani nechci vedet...

nepiste mi to, proboha, nepiste mi to!

ale verte, ze se s Vami shodnu v tom, co jste vlepila mezi slova ve Vasem blogu - miluju cestinu

v ucte marek

Tak já zase moc často nekoušu.  

Děkuji, že jste zmínila moje oblíbené "Musíme to vykomunikovat." 

Z toho mi vstávají vlasy hrůzou.

Mně také! 

Uvádím ještě jeden příklad jazykového zvěrstva z televizního zpravodajství. Slyšel jsem to už vícekrát, nejvíce snad v TV Nova a myslím že i z úst Lucie Borhyové. Referují o nějaké tragédii nebo neštěstí a použijí slova "díky". To se mne vždy nadzdvihne - například věta: "Díky požáru vznikla škoda asi pět milionů korun".

Už jsem také slyšel "přát upřímnou soustrast"