Bylo by s něčím v rozporu, kdyby bůh bylo slunce?

Nebylo.... pro každého je to něco jiného a pokud to jenom netvrdí, ale žije a funguje mu to tak - pak říkám za sebe - sláva :)

"...v Bibli je Adam a Eva, potopa světa či přechod Rudého moře suchou nohou. A že tohle jsou právě ty pohádky, kterým už dnes nikdo soudný nemůže věřit..."

Ale naopak, tomuto se dá věřit velmi věrohodně. Potopa nedávno v Číně byla gigantických rozměrů. Nic neobvyklého. Přechod Rudého moře, frajer si prej vyčekoval dobu k úniku z otroctví na roční období, kdy tato část vyschla, nebo byl odliv, viděl jsem to strašně dávno, ale geologové přímo tuto příhodu objasnili jasně a logicky.  Navíc do té doby byla Sahara několikrát menší poušť a Egypt se zelenal, tedy tou dobou začaly období tepla. Přesněji řečeno posun podnebných pásů. Tehdy Mojžíš mohl vysvětlit jak to bylo a nebo si své tajemství a přírodovědecké znalosti uchovat. Ve Francii jsou odlivy okolo 15 kilometrů do oceánu. V této době mohla být sounáležitost mezi rudým mořem a indickým oceánem větší. No ale ted jsem na to mrknul, přešel na místě kde, kdyby moře ustoupilo by bylo furt moře vidět po levici i po pravici při průchodu, prošel totiž mělčinu ale dále byli hloubky až několik set metrů. Proto ten "efekt". Místo přejití Nuweiba.

Jardo.... ještě se zkuste nestydět za svůj názor a mluvit běžnou řečí, aby Vám bylo rozumět... :) zajímavé názory máte... :)

Zajímavý pohled.... a jak vnímáte to, že Bůh je v každém z nás a tak je každý člověk Bůh - ovšem vždy jen pro sebe - ne pro druhé... my jsme z něj a on je z nás...  ?

Dovoluji si odpovědět za autora. V Bibli je velmi názorně vysvětleno, jak vlastně "funguje" Bůh. Takhle Bůh promlouvá ke spravedlivým (Matouš 25,34–40):

"‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘"

Stručně a výstižně to pak podává tento text (Jan 4,12): 

"Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle."

Když Tomáš Akvinský přemýšlel o Bohu a dal si otázku co je Bůh.....tak nezačal tím co je, ale co není

To je zajímavý článek. Já bych jen něco doplnil.

Bůh nám sice dává absolutní svobodu a nijak nás neomezuje v našich rozhodnutích, ale rozhodně není jen pozorovatelem, který "sem tam zasáhne".

Bůh, ve kterého věřím já, tak velice miluje lidi, že se jim vydal do rukou a nechal se lidmi poplivat, zbičovat a nakonec zavěsit na dřevo jako nejodpornější zločinec a přitom se modlil za své katy. Podle Bible je Bůh nejen Bohem, ale i člověkem – vždycky jím byl. Bůh nás stvořil ke svému obrazu, to znamená, že jsme svobodní jako Bůh a nadaní schopností tvořit a milovat – stejně jako Bůh.

Ten, kdo někoho upřímně miluje, musí pro něj něco obětovat – například svůj čas, výsledky své práce, své úsilí, pohodlí… Takový je zákon lásky. Co však může obětovat Bůh, pro ty, které miluje, tedy pro nás, lidi? Nějakou galaxii nebo přírodní zákon? Ne. Bůh může obětovat jen sám sebe. Aneb jak píše Bible: "Nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo obětuje život pro své přátele".

Před dvěma tisíci lety Bůh chodil mezi námi, uzdravoval nemocné po stovkách, sytil tísícové zástupy, dokonce křísil mrtvé. A čeho se dočkal? Dokonce mu vyčítali i to, že uzdravuje v sobotu. Když jedl, vyčítali mu, že jí, když pil, vyčítali mu, že pořádá pitky. Uzdravoval chromé, slepé, malomocné a přitom stále dokola říkal, abychom se měli rádi a ctili jeden druhého. A my jsme ho za to usmrtili způsobem, kterým byli popravování nejsprostší vrahové. Bůh každý den prolévá slzy s těmi, kdo pláčí, raduje se s těmi, kdo se radují – je dokonale účasten na svém stvoření. Kdo Bibli četl, tak ví, že Bůh mnohokrát doslova křičí bolestí a "trápí se ve svém srdci" nad činy svých synů a dcer. Jenže zároveň se dozvídáme, že Bůh je láska a láska je silnější než smrt. Kdo se spojí s Bohem, spojí se s vítězem nad smrtí a čeká ho místo, kam přichází ohromný počet lidí, tak ohromný, že ho nelze ani sečíst, a tam Bůh setře každou slzu z očí – osobně a způsobem, který si ani nedovedeme představit.

Já myslím, že taková víra je dobrá.

Pane Svobodo, tohle je věc o které je Křesťanství. A o tom jsem psát nechtěl. Ale pod vším co jste popsal se můžu podepsat...