Holt máte smůlu, že Vaše matka má zrovna demenci silně vzrušivého typu. Jako by dříve rozum tyto sklony držel někde uvnitř a jak rozum zeslábl a už to nemohl udržet , tak najednou se to projevilo..

Nezbývá než to prostě nějak přežít.

Jinak ale pokud budete hledat na internetu, najdete tam léky, které vznik demence mají účinně zpomalovat. A prodloužit tak období, kdy je člověk ještě samostatný a schopný jaksi nějak fungovat. Problém je ale v tom, že tyhle léky se musí začít brát už v době, kdy je rozum zdánlivě úplně v pořádku a kdy se dá začínající demence zjistit jen podle podrobných psychotestů.  A to nikdo sám na sobě nepozná , museli by lidi nad řekněme 70 let věku chodit ty testy dělat tak každý druhý rok nebo tak nějak.

Taky jsem si tím před pár lety prošel s matkou, začalo to v květnu vždy mezi 6 a 7 hodinou večerní voláním dávno mrtvých členů rodiny , prošlo příslušnými stadii a skončilo další rok v srpnu.

Bohužel, jak jsem zjistil a moc lituji, že až dodatečně, s alzheimerem si neví rady nejen pacienti, ale ani lékaři, neví, čím přesně léčit anebo dávají od takového léčení rovnou ruce pryč.

Kde jsem to jen slyšel ? " Člověk by si měl dát hodně velký pozor, aby zemřel dřív než zemře jeho mozek" Autor tohoto citátu spáchal sebevraždu, krátce potom co se dozvěděl, že jeho mozek přestává fungovat a čeká ho jen pozvolné chátrání a demence...smutné, ale nechtěla to řešit tímto způzobem i Vaše maminka...?

Neni to vzdy tak tristni, jak pise pani Alena. Zalezi snad i na stesti.

Tchyne po ztrate manzela velmi rapidne dusevne "odchazela" a podarilose najit domov duchocu, ktery se specializuje na alheimra.

Na oddeleni byli andele, kteri se stareckum venovali zcela podle potreb a s pochopenim. Mile oslovani a zachazeni bylo soucasti jejich osobnosti. Babicka tam prezila 6 let, zpocatku tam. Zpivali a kreslili, jak ve skolce. Po case se projevila devastace nemoci a babicka byla jen na luzku, na konci jiz malo vnimala. Presto jsme byli sluzbami nadseni, jak jsme se bavili se sestrami, je to narocne. Vrchbi predchazela vyhoreni stridanim oddeleni , byla tam i bezna cast.

Preji vam hodne sily a stesti ve hledani vhodneho DD. bez teto pomoci bychom peci zrejme nezvladli. Pro rodinu / jednotlivce je pece nezvladatelna.

Mojí mamince bylo v listopadu 90 a skvěle s námi oslavila své narozeniny. Až do týdne, který končil pátkem 6/12, kdy ji hospitalizovali byla čilá a činorodá. Obstarávala své pravnučky (hudebka, housle, zpěv a podobně)

A od 6/12 jako když utne. Matka leží, z postele se sama nezvedne. Z interny ji brzy vyhodili a je na geriatrii. Odtamtud ji nepochybně také brzy vyhodí. To budou radosti v novém roce, protože už teď je komunikace s ní velmi obtížná.

A samozřejmě přeji autorce hodně síly, aby situaci zvládala.

Váš článek mne velice dojal. Obdivuji Vás a přeji Vám z celého srdce hodně síly a lásky.

Teď možná už chápete, jak nesmyslné a doslova zločinné bylo udávání našeho zdravotnictví za to, že používá klecová lůžka. Když je pacient dementní, neklidný a mohl by si ublížit, jsou lůžka s vysokými postranicemi řešením. Jinak lze použít silnou medikaci, ale to pacientův mozek poškodí ještě víc.

Vy voláte po tom, aby to řešili lékaři, ale je to vaše maminka a vyřešit to budete muset sama. Pokud se vám nelíbí jednání lékaře ve státní nemocnici, vyhledejte jinou instituci s jiným lékařem nebo mamince zaplaťte extra péči.

Buď ji necháte v ústavu, nebo ji budete mít doma, ovšem smíříte se s tím, že to již není osoba s brilantním mozkem, ale vaše umírající maminka, se kterou musíte podle toho jednat a obětovat jí kus života. jiná cesta není. Vaše odpovědnost či odpovědnost více sourozenců, pokud nejste sama.

Jako vzdy neuveritelne hloupy nazor pani Jandove