Turecko

Efes, Pilsner mi dostal. Bolest hlavy, nepořádek v pokoji, to je jen začátek. Tak zase všechno sbalím a vyrazím. Silně redukuji ochranné pomůcky, to teplo by mě zabilo dřív, než by mi zachránili. A zázrak, tajná schránka funguje. Konečně, klid, a když to nepůjde vyndat? Tak příští den to půjde, zvykám si.

poboežíJH

Trója, sen každýho kluka. Asi dobrý, ale …. Nemám to rád, moc lidí, nikde místo… všichni melou…. Pryč, mám zas jednu fotku, jako z Nordkapu…. Tam je můj trojskej kůň. A přeci nějaký kluk s holkou se dohadují pod trojským koněm, kdo klade pasti??

Konečně po dvou dnech jídlo. Když mi to ukazují, hlad říká „sežer to všechno“, tak jsem si to všechno dal, teda jako mix porci :o)

Majitelé se za oknem usmívají, když si dělám fotku samoty – prostřeno pro jednoho a myslí si, že si asi fotím, jak vypadá jídlo. Zase ostuda :o)

Teď bych se svalil a spal, ne musím dál. Směr Izmír. Ale ještě taková malá silnice kolem moře, vyrážím. Jsem zase v rauši, motorkáři to znají, to nadšení. Ale bacha, nic není, jak vypadá. Natáčím i malé video o tom, jak to tu chodí na silnici.

Přesto úžasný: nahoru, dolů, doleva a hned doprava, ne koleno na asfalt, je dost rozehřátej, jsou tu i celkem slušný díry, zrovna tam, kde nechcete, ale super. Krajina si vynutila ty silnice, to se nedá popsat.

Malá vesnice, obyčejný lidi. Všiml jsem si, že je tu dost malých žen, spíš trpaslic, ale smějí se, baví a jsou šťastný… asi :o) Pláž – ne úplně, ale je vidět, jak jsou muži a ženy oddělený. Ve městech to není, ale tady určitě.

Maják. Jak jinak - tam půjde zajet, jde to a stojí to za to. Pár fotek, kdyby třeba kalendář pro kamarády… A dál zase nahoru, dolu, doleva … Je večer, musím tankovat, tak zpátky na hlavní. Pumpa, čaj, povídání.

Politika, co jsem nechtěl, moje blbá otázka, kde asi začíná Kurdistán (abych si dal bacha). Rázem je všechno jinak, šéf se zvedne, zpřísní. No Kurdistan! Kurdiš, Turkiš is OK. Kurdistan NO! Sedím jako opařený, ani jsem si to neuvědomil, pitomec.

Další čaj, už se stmívá. Na mapě mi ukazuje, kde žijí Kurdiš. Uff, zná všechny naše kluky fotbalový a Frištenskýho. Rozloučíme se a vyrážím na další noční přejezd.

Kamion mi tlačí ke krajnici, ok, je to dost široký. Ale bacha, jede tu neosvětlený traktor a fakt nebyl vidět. Ostře na brzdy, levá klička, těsně za kamion, pravá, rychle zpátky, protože právě někdo proletěl třetím pruhem. V první chvíli jsem myslel, že už mám první test tureckých záchodů za sebou… NEMĚL.

Přídavný světla od Touratechu jsou zázrak, fakt, když můžete s nimi svítit. Beng beng, to byly bedýnky od zeleniny, ten tank, co mám pod sebou, je zvládl….

Už toho je asi dost. Velký parkoviště, končím, jsou dvě ráno. Zaskočím „klukům v hospodě“ říct, ať se nelekaj, že u tý motorky spím, domlouvám si buzení mezi 4. a 5. hodinou, to je tady běžná tolerance, kdybych neslyšel mobil. Vybaluju karimatku a ejhle šéf, je ukecanej, ale milej, máme čas, jsou skoro tři. Usínám, slyším budík jako odněkud z dálky…. A nějaký lidi… to je asi ve snu… není. Nejmíň deset mi jich asistuje kolem ranního vstávání, to je samota…

Ale ten servis - to nemám ani doma - čaj, sušenky, voda a otázky v turečtině, lámeme to, jak to jde, já piju už druhý čaj, cpu se sušenkama, balím, odněkud je slyšet mezzuin…. Já bych klidně ještě zalehl i na východ, ale ….

Rozloučení, jak při odjezdu ruské delegace.

Konečně zase sám, je to nádhera, chtělo by to fotit, super ranní světlo, ale to bych nikam nedojel. Přesto, když už jsem musel zastavit kvůli mýtu, jdu fotit, to se nezdá jednomu policajtovy, tak se mi nabídne jako průvodce….

Cigáro dělá přátele. Vypráví mi možná o pašerácích, možná o rodinném stěhování, nerozumím mu, ale to není důležitý, dáme čaj. Ještě že tu jsou pumpy na každým rohu a cvičení nasedání a sesedání z motorky se taky hodí.

Sjezd z dálnice, tahle cesta bude jen o rychlých přejezdech, chvilkách toulání a zase přejezdech…. Zase ten super pocit, vítr ve vlasech :o) Jen prvních 20 km je v čerstvě nasypaném štěrku v horkým asfaltu, tak se to tu dělá, tak se tady jezdí, motorka to zvládá líp než já. Už jsem na to přišel, když jí do toho moc nekecám, nešahám na přední brzdu – dá se to :o)

Předjet v těhle podmínkách náklaďák naložený slámou snad do výšky druhýho patra, je kumšt. I to vyšlo.

Konečně. Normální silnice, asfalt skoro teče, sem tam slušná díra, ale dobrý, pro enduro procházka rájem. Beru to jako trénink na další, horší podmínky.

Druhý díl snad večer

(fotografie z cesty prohlížejte na: http://picasaweb.google.cz/jaroslav.homolka/100DAYSOFRIDINGMADNOTBAD?authkey=Gv1sRgCL_Y9Kre-4zZKg&feat=directlink# )