První přejezd

Tak nakonec to bylo všechno jinak. Odjezd až kolem 18. hodiny. Ještě kluci z Touratechu, vyzvednout kanystr, poslední rady na cestu a hurá do Bratislavy, dál to dneska nepůjde. Prší dost slušně.

motorka v recepci Bratislavského hotelu :-)

Touratech Milan a Tom majitel, legrácky, ale klobouk dolů, i dárek - další sáček sušeného vína, ještě jedno lepení, co kdyby, a hlavně nepromokavý bag. Fakt mi překvapili. Ještě tam byl Franta, kluk, co udělal Írán nedávno. Byli jsme ještě na kafi, zkoukli fotky, nasál jsem atmosféru a dostal pár dobrých rad. Málem tekly i slzy :o)

Odrážím a prší čím dál tím víc. Po cestě se přidal ještě vítr, mlha – to nejlepší pro naloženou motorku. Několikrát mi napadlo to zabalit a přespat někde blíž, ale …. Bratislava kolem půl druhé ráno, promočený na kost, ale „já su tak šťastný“. Ještě šťastnější jsem si s motorkou skutečně zajel do recepce.

Recepční mi „vybírá pokoj“, kde by byl klid. Hotel je plný cizinců a paří prý jak zjednaní. Dostávám nejvyšší 15. patro. Už vstup do výtahu mi naznačil, že se tu fakt asi paří…. Zvratky v rohu byly důkazem. Přivolávám jiný výtah, ale ten asi sloužil jiným účelům, protože neustále jezdil mezi 12. a 6. patrem.

Vzdal jsem to, nadechl se a předpokládal, že rychlovýtah zvládnu na zádrž dechu (když bude dost rychlej). Nebyl, opravdu nebyl. Vyletěl jsem z něj, jak nejrychleji to šlo. Rychle scházet ze sebe to mokrý a do sprchy.

Ani ta se nepovedla. 15. patro. Ze sprchy sotva kape a z kohoutku to lehce roní. Co umývačka jak na vojně, hrst vody na hlavu, hrst vody na podpaží a tak dál. Konečně usínám, je kolem 2:30 ráno. Budík nastavený na 6:45, v 7:00 snídaně a …….

Kdo chce Boha rozesmát, ten plánuje. Kolem čtvrté hodiny jsem se vzbudil bolestí zubů. Těch, co bolet nemají, ale tenhle - tyhle - vlastně jsem ani nevěděl, kde bolí a bolí jak čert. Všechny věci jsem nechal na motorce, s sebou jsem měl jen focení a kartáček na zuby s pastou. Chlapi bolest vydrží.

Nevím, jestli je to pravda, ale když zvonil mobil, měl jsem pocit, že jsem právě usnul…. Ale co, jdeme na to - snídaně to srovná. Nesrovnala. Venku zase prší. Huba trne. Rozhodnu se počkat, snad to nebude nic vážného a než dojedu do Turecka a dál, snad už to bude ok nebo vyřešený námi Slovany.

(fotografie z cesty prohlížejte na: http://picasaweb.google.cz/jaroslav.homolka/100DAYSOFRIDINGMADNOTBAD?authkey=Gv1sRgCL_Y9Kre-4zZKg&feat=directlink# )