Tak tohle bude hustý... Celník na mě řve, abych zmizel, výhružně
mává rukama jako by zaháněl nějakýho toulavýho psa. To je to první, co si
pamatuju ze Sýrie.
policejní patrola ráno u mé motorkyJH
Pak šílenost kolem papírů, nevím, co po mně chtěj, se vším házej a ukazujou někam neurčitě.
Zmatek, tak teď jsem se ztratil. Druhá věc ze Sýrie, kterou si pamatuju.
Jedno razítko, další.... Honí mě od čerta k ďáblu. Najednou se objeví "záchranář", dobrá duše, mele rychleji než Eta. Tohle stojí tolik, tohle tolik, pojď, to bude hračka, to jsou kamarádi...
Jako ve snu tahám dolary z kapsy. Pak další, pak něco platí on v jejich měně. Výsledek - odhadem jsem mínus 30 $ možná 50, když si přestanu lhát. To je třetí, co si pamatuju ze Sýrie.
Konečně na cestě první město Idlib, samozřejmě jsem blbě odbočil a jsem uprostřed tržiště. Docela legrace, úplně mě ta nálada přešla, staříci v košilích až na zem uskakujou před mými kufry. Je z toho pozdvižení, ale jak to vypadá - i legrace. Jsem nadšenej, bude to dobrý, bude sranda, když vjedu na tržiště z jiný strany už mě ten pocit přechází.
Ptám se na cestu, každá odpověď jiná. Jedno civil, voják, policajt…
Jsem ztracenej... Pumpa je šance, jenže nemá benzin, ani chuť mi něco vysvětlovat. Další pumpa, pumpař chce dvojnásobek toho, co je na display. Sahá mi po penězích.
Další policajt, snad mě pošle dobře. Poslal, na úplně druhou stranu.... Na to přijdu až po 100 km, tam je cedule místa, kam jsem dojel...
Pumpa, klid kafe, doutník. Nějaký šílenec furt vybíhá a něco směrem ke mně huláká, všechny kolem to evidentně baví, jsem v klidu.
Dokonce i ve chvíli, kdy mi sebere židli, kterou mi jiný člověk nabídl, jsem v klidu, už toho bylo dost, nic mi nepřekvapí.
Cesta zpátky - těch sto, a už ani nevím kolik dalších, do Homsu.
Ještě jeden detail, na mapě jsou většinou dva názvy, oni samozřejmě používají třetí, ten svůj.
Homs, hotel šílenýho vzhledu, ještě horší zevnitř než z venku, problém co s motorkou, do vrat a chodby je moc velká.
Naštěstí jsou tam nadšení kluci, pomohou mi parkování vyřešit. Motorku střeží celou noc dva tajní na příkaz generála Abdul Al Hamana, šéfa státní policie v Hammu, se kterým jsem popil čaj a podrobil se politickému výslechu - přeháním, ale hlídali dobře.
Ráno start směr Jordánsko, na silnici dělají skvělý kafe, proto zastávka, káva, doutník, klid... Úsměvy a mávání z aut co projíždějí, nebo se taky staví na kafe.
Najednou za mnou někdo říká: "Ahoj, já jsem Ondra z Rakovníka." Dává mi mobil. Odjíždí s nějakými vojáky... svět je malej.
Zastávka před Damaškem, nádherný kopec, malý offroad cestou pro fotku. Fotím, klekám si, lehám si a najednou vojenská hlídka.
Jsem v hraničním prostoru s Palestinou… Pozvání na čaj se jim nevyplatilo, snědl jsem i volejovky, vyprávění o generálovi a jeho jméno v mém notesu zabralo.
Velitel hlídky Abu Ali Semirady mě pouští na další offroad do prostoru... Jen mě upozorňuje, že za kopcem mi zavřou, tak abych tam nejezdil.
Setkání s nádherným člověkem, pastevcem a jeho rodinou. S pomocí lži „že se vrátím, až se budu vracet do Turecka“, jsem propuštěn.
Když projíždím kolem hlídky zpátky na silnici, všichni kromě mladýho kluka, co měl ve 20 už 4 děti, spali.
Damašek, to je Labyrint světa, bloudím, proud aut mě veze, kam chce, jsem ztracenej.
Když Damašek, tak až cestou zpátky. Pouze projíždím :o) a i toho je dost.
Bosra, tam dneska končím a zítra Jordánsko... Já se vrátím. A se mnou...snad odvaha.
Bosra, všichni mě posílají do hotelu... ne, to není pro mě. Nějaký stařík pochopí můj problém velice dobře. Posílá mi do restaurace u "starýho města", všechno v posunkový řeči, nerozumíme si jinak ani slovo.
Najdu starý město, najdu restauraci, v ní majitele - umělce. Nabídka je jednoduchá. Motorka v restauraci, já mohu spát na koberci ve velkém stanu, sprcha je součástí toalety, tedy šlapek, co chtít víc.
Najednou slyším, odkud jsi?
Já jsem z Berlína NDR, to si pamatuješ. Nějaká parta mladých padesátníků z NDR, pracujících v Kairu, cestujících jeepy, mě bere ke svému stolu.
Chválí pivo, a když chválí fotbalisty, přidá se zbytek restaurace.
Spánek venku v otevřeném nomádském stanu v zahradě plné květů je vydatný…
Zítra Jordánsko.
(fotografie z cesty prohlížejte na: http://picasaweb.google.cz/jaroslav.homolka/100DAYSOFRIDINGMADNOTBAD?authkey=Gv1sRgCL_Y9Kre-4zZKg&feat=directlink# )
