To je zlej sen, někdo huláká z tlampače, ne není to
sen, skrz plášť stanu vidím nějaký světla... Uvědomuju si pomalu, ale přeci, co
bylo den předtím...
v jachtarskem klubuJH
Jel jsem až kam to šlo, pak hrozná únava, 2 hodiny ráno, stavím stan, zalehnu..
Koukám na hodinky, teď je půl pátý. Lezu ze stanu do dálkových světel. Policajti. Pas, dohady, musím to sbalit a vypadnout... Za chvíli se rozednívá. Směr Petra.
Nevyspalej, ale spokojenej, Kings Road je úžasná silnice a takhle brzo ráno.... Nikde nikdo, super světlo. Úžasný zatáčky, nádherný hory...
Petra kolem osmé hodiny, pět nebo snad deset autobusů turistů. Jednotné foto před králem a hloupá gesta, když tu nejsou policajti... Hloupý suvenýry... Hrané nadšení... Těšil jsem se na Petru.... Vzdávám se jí. Vyjedu si nad městečko fotit, nemrzí mi to...
Ted nejjižnější bod Al Aquaba... Neskutečná krajina, hornatá poušť, teplota stoupá na 47 stupňů.
Jsem u vytržení z toho, jak nádherný to tady je. Stavím, fotím, ale to vedro je úmorný.
Al Aquaba - město jak z jinýho světa, jiný, než co jsem do téhle chvíle viděl. Palmy. Jiný domy, jiný lidi, už taková severní Afrika.
Jsem nejjižněji, u moře a je tu jachtařský klub. Vratný mě vpouští jako cestovatele, bez lodi, ale přeci.
Luxus v interiéru i v cenách. Čaj za 5$ si beru raději na zahrádku.
Číšník, co má přítelkyni na Slovensku, mi přinesl mísu ovoce a 2 lahve vody jako satisfakci za tu cenu čaje.
Musím zpátky, vízum mám jen na tři dny a dneska je ten třetí, za jeden den musím zvládnout celé Jordánsko.
Řeší to dálnice, nuda, přesto dělám nějaký fotky, čas letí...
Hranice, mám na všechno necelou hodinu...celníci mají ze mě legraci... Naoko zdržují, ale už jejich humoru rozumím...
Dokonce mi vezmou pro jedno razítko na ubytovnu, šéf už skoro spí.
Dáme čaj, dostanu razítko a za pět minut dvanáct vyrazím směr Bosra, moje Sýrie 2.
podívejte se na fotografie na:
http://picasaweb.google.cz/jaroslav.homolka/100DAYSOFRIDINGMADNOTBAD#
http://picasaweb.google.cz/jaroslav.homolka/100DaysOfRidingMadNotBat2#
