Írán 3 - Kermashan – Khorramabad - nebezpečná cesta

Je to tady jak na houpačce, jednou jsi nahoře, jednou dole. Nelíbí se mi jejich města, nejsem odvázaný z kachliček na zdi….z neonů….z čínskýho braku v obchodech…

normální ránoJH

Proto si ta slavná města už jen projíždím na motorce a pak hledám nějaký klidnější zákoutí, parky, dílny, ulici…. Kermashan, stejný chaos, v centru stejní lidé…. Vyjíždím z města, hledám nějakou radu jak na Khorramabad.

Staví kluk na cross motorce, sympaťák nadšený z mého plánu podívat se do Khorramabadu. Jen mi upozorňuje celou cestu plnej plyn, ubrat až v Khorramabadu… ptám se proč, cesta nebo lidi jsou problém? Obojí, zní odpověď… nevím, co si mám myslet…

Ukazuju mu, kudy chci jet. V žádným případě! Jeď tudy a ještě plný plyn…. Dává mi 20 000 bankovku - asi dva dolary…. Tu si dej do kapsy, ostatní prachy schovej…. Pořád mel dokola, jsem ČEK, ČÍK, a zmiz, kdybys musel zastavit…. Nezdá se mi to….

Cpe mi ty jeho peníze do ruky…. Vracím mu je, mám peníze… To je pro štěstí… Odjíždí…. Ještě chvilku sedím na obrubníku a přemýšlím, co tím myslel…

Vyrážím… jsem na rozhodující křižovatce, policejní kontrola, jako na všech významných křižovatkách, ptám se na cestu na Khorramabad… policista ukazuje na tu mojí cestu… neposlechnu motorkáře, jedu si podle svých plánů….

Silnice standardní, stmívá se jako vždycky, když se někam vydám, jsem dlouhej :o) Město Nahavand. Omylem jsem se dostal do centra. Divný město, divný lidi, ptám se na cestu… nic. Všechna ta ochota a íránská pohostinnost je pryč….

Najednou jsou tady „ti kluci“ na motorkách, jsou v každém městě, jsou zvědaví, někdy drzí, ale bez problémů… Tady je to jinak, najíždí na mě, blokují mě, chtějí mě zastavit… chtějí si možná povídat, ale já nemám náladu.

Je jich víc a víc, přejíždějí těsně přede mnou… strkají do báglu na nosiči… jsem nervózní, když zastavím, zablokují mi cestu, na otázky na cestu neodpovídají… mají ze mě srandu… lidi na ulici se nám obloukem vyhýbají… není se koho zeptat, nevím kudy ven z tohohle chaosu.

Rovně - to je jedna z metod, která mi tu funguje, cedule jsou až na konci města, je jedno kam jedete, aspoň už víte směr…

Kulaťák - jeden z mnoha… držím se u středu, abych neztratil směr a aspoň z jedný strany věděl, kde budu…. Rána jak z děla, tma, nic nevidím… brzdím… abs cvaká… málem neudržím rovnováhu… stojím u středu kruháče, helmu mám napůl sklopenou, akorát přes oči. Když ji otevírám, „ti kluci“ se řechtají. Já si málem rozbil hubu… jeden z nich si stoupnul na sedlo motorky a zezadu mi sklopil přilbu před oči.

To vypadá na malér. Najednou odjíždějí… troubí, řechtají se… pokud jim to stačilo, mě určitě taky. Je skoro úplná tma… z tohohle města chci pryč… jen nevím kudy. Staví u mě dva kluci na motorce. Vypadají solidně. Radím se, jak ven z města. Mluví slušně anglicky. Vyvedou mě.

Na kraji města se loučíme, fotka na památku. Nabídka přespat. Slušně odmítám, fakt nechci.

Vyrážím, praská hlavní žárovka. Na mlhovku to jde, ale ne moc dobře. Mám nápad, první policejní kontrola, dohodnu se s nima na přespání… ráno vyrazím.

Policajti, jsou stejně nepříjemní jako ty lidi v Nahavandu… doporučení vrať se, vem´ si hotel. Do Khorramabbadu je to kolem 100km.

Pomoc mi nabízí jeden z kontrolovaných řidičů. Mluví anglicky, chápe situaci. Zve mě na čaj. Mezitím volá kamarády z Nahavandu. Přijíždějí. Vysvětluje mi, že jsou homosexuálové. Usmívám se, když mi místo hotelu nabízejí nocleh. To je šílený den…

Dohodneme se na hotelu.  Kluci jsou fajn, jedou slušně, abych se neztratil… najdou hotel, dohodnou pro mě slevu… pomohou mi s věcmi na pokoj… kluci díky. Jen mě upozorňují, ať nechodím ven.

Mám hlad, žádný zásoby, vyrážím, hned jak odešli, do města… už po padesáti metrech se na mě pověsí nějaký děti, chtěj peníze od Evropana. Přidávají se k nim nějací větší výrostci, asi jako ti na motorkách. Je to tu hnusný, je to jediný, co se mi honí hlavou.

Zastavuje nějaký auto, jsou to ti moji „homosexuální přátelé“. Zvou mi na večeři. A ptají se, proč jsem vylejzal z hotelu. Chci platit večeři, už je zaplaceno. Kluci mě odvážejí na hotel.

Ráno mě zve majitel na čaj, vysvětluje mi, proč je to tady takový. Vyznavači ohně… zoroastriáni. Je to kult bojovníků a mladí mu tady hodně fandí.

Tak tohle už znovu nemusím. Druhý konflikt za 12 000 km - to není špatný a vždycky to jsou vejrostci,  „normální lidi“ jsou tu úžasní, ale tyhle partičky jim to kazí… Ještě je tady jedna nepříjemná skupina… takzvaná „náboženská policie“, votravové, bez pravomocí, takže z našeho „minulého slovníku“ PSVB - Pomocná stráž veřejné bezpečnosti…

Rada od místních, nekomunikovat s nimi, nerozumět jejich otázkám, ignorovat jejich žádost o pas… ten jim nikdy nedávat… jen uniformované policii.

Dělám to a funguje to… jo, taky tady na jihu se nějak tihle "dárci" množí…

podívejte se na fotografie na:

http://picasaweb.google.cz/jaroslav.homolka/100DAYSOFRIDINGMADNOTBAD#

http://picasaweb.google.cz/jaroslav.homolka/100DaysOfRidingMadNotBat2#