Jsem toho plná

19. 08. 2017 20:35:54
Musím vám to hned napsat, i když to prý psát nemám. Ale já se cítím jako znovuzrozená. A už to konečně chce nějakej pozitivní blog, po tom mém ročním fňukání. No ne?

Po třech týdnech dovolené, kterou jsem trávila na Vysočině u kamarádky a na Lindavě u ségry, nechtělo se mi vůbec do práce. V Itálii jsem byla zvyklá, vrátit se z dovolené a skoro nic nedělat. Dát si snídani na balkoně, v klidu vyprat a uklidit (pokud mi neuklízela uklízečka), a potom zajít do restaurace, abych nemusela vařit. Vždy jsem se doma alespoň týden (po třech týdnech u moře v Kalábrii) rozmazlovala. Byla jsem prostě Italka.

Tady jsem hned v pondělí nastoupila na jedenáctku. Sice se v práci nepředřu, ale i tak, těch jedenáct hodin je dlouhejch, hlavně v těhle vedrech. Večer jsem byla tak vyřízená, že jsem lehla a spala. V úterý už jsem měla jen ranní, a tak jsem uklízela, vařila a prala.

,,Musíme ten šok z práce (po třech týdnech dovolené) nějak setřást," řekla jsem té mé lásce a po večeři jsme zašli na pivo. Původně na jedno. Domů jsme přišli až kolem druhé, ale s výbornou náladou. Pět hodin spánku je na mne sice málo, ale pro jednou, říkala jsem si ... .

Středa ráno - Kája vypadá jako zombík a už se těší, jak se večer půjde brzo spát. Jenže nečekaná sms mi změnila plány a možná i něco víc - doufám.

Moje nejlepší kamarádka z Itálie Desy, její sestřenice Elena a přítel Ireneo jsou v Praze. Okamžitě jim volám a vynadám, proč mi to nedali vědět dříve, vzala bych si v práci volno. Naštěstí mám jen ranní, tak za nimi letím na Václavák. ,,Kde jste?" Ptám se Desy. ,,Hned naproti té soše." A tak běžím z Vodičkový nahoru pod koně, ale nikde je nevidím. Byli úplně dole na Václaváku. Desy stála u Koruny, ale podle ní to bylo naproti soše. Ta holka má ale zrak. Já jsem ráda, že od ČKD vidím Národní muzeum.

Rok jsme se neviděli ani neslyšeli, protože jsem debil a s Itálií jsem přetrhala veškeré kontakty kromě Facebooku. Najednou se objímáme, smějeme a mně připadá, jako bych je viděla minulý týden.

Bylo mi super a byla jsem to zase já. Vysmátá, ukecaná, plná chuti do čehokoli. ,,Co? Po večeři na pivo? No jasně a musíte se přijít podívat kde bydlím. A představím vám tu mojí novou lásku."

Jenže ta moje láska se seznamovat nechtěla, protože nemluví italsky ani anglicky. No, jednu frázi jsem ho na dovolené naučila - vaffanculo (jdi do prdele). Nevím čím to je, ale i já se tuto frázi naučila před sedmnácti lety jako první. Asi je jí v životě nejvíc třeba.

,,Vždyť neumím ani slovo, to je mám pozdravit - vaffanculo? Já neumím pořádně ani anglicky. Co jim řeknu, až se mě zeptají: Ingliš? To odpovím jak jelito: No, Čechiš?"

Musela jsem se smát, ale zároveň jsem se bála, že se opravdu nebude chtít seznámit s mojí nejlepší italskou kámoškou. ,,No tak, oni taky mluví jen italsky. Já budu překládat, bude to fajn."

Vůbec se mu do toho nechtělo, stálo mě to spoustu přemlouvání a slibů, ale při odjezdu se s nimi loučil se slzami v očích. Tohle jsem ani ve snu nečekala a hrozně mě to potěšilo. Padli si do oka už při: ,,ciao."

,,Nezouvejte se," řekla jsem ve dveřích, ale už jsem přemýšlela, jak to ráno před odchodem do práce vytřu. Nějak jsem si odvykla na to chození v botech po bytě.

Seznámení, pár vět, smích, focení. Najednou jsme všichni věděli, že to bude fajn večer. A taky byl. Prošli jsme se po Vršovicích a zašli do Kozlovny na pár točených. Byla jsem si skoro jistá, že jsem tu italštinu za ten rok bez konverzace zapomněla. Opak byl pravdou. Za půl hodinky jsem mluvila italsky i na tu mojí lásku.

,,Vidím tě moc spokojenou, jsem rád, že jsi ráda." Usmál se a pohladil mě lehce po zádech. Já tahle nečekaná a milá gesta miluju. Nabíjejí mě do ,,deštivých" dnů.

Byla jsem ráda. Vlastně, byla jsem nadšená! Nadšená z toho že tu jsou, že si s mým ,,novým" klukem padli do oka a skvěle se baví. Ale také z toho, že on na mne zase kouká těma očima jako před rokem, když jsem přijela z Itálie . Bylo mi prostě super!!!

Vůbec mi nevadilo, že jsem se do postele dostala zase kolem půl třetí, a že jdu druhý den do práce na jedenáctku. Hned jsme se všichni domluvili, že ve čtvrtek musíme zajít do jedné hospůdky, kde hrajou na kytary naši známí.

Desy, Elena a Ireneo přišli za mnou do práce. Kamarádila jsem s nimi skoro deset let, a tak je zajímalo, jak se mám, s kým chodím, kde bydlím a také kde pracuji. Dali jsme si kávu a než pro nás ta moje láska přijela, probrali jsme od Říma po Prahu všechno. Zavzpomínali jsme i na první den, kdy jsme se viděli a ujistili se, že teď si budeme volat, psát, posílat fotky a navštěvovat se - oni snad na Vánoce do té naší stověžaté a my v létě někam do Itálie k moři, kam dorazí. Vím, všechno se může ještě stokrát změnit, ale je hezké tomu věřit. Člověk by měl věřit v hezké věci a ve fajn lidi.

Večer s kamarády od kytar proběhl výborně. Dobře jsme se najedli, já s Desy, s Elenou a s holkama tancovala, Ireneo s klukama zpíval (česky) a ploužák si každý užil s tou svojí drahou polovičkou. Byla to prostě pohoda.

,,Kájo, nemůžou odjet bez toho, aby viděli Vyšehrad." Usmála jsem se, protože on - on má fakt zlatý srdce. Den před jsme se bavili o tom, co všechno v Praze už viděli. Vyšehrad byl pro ně moc daleko od centra a hlavně neměli tolik času. I když je Praha oproti Římu malá, dva a půl dne na její prohlídku nestačí. A tak jsme o půlnoci, po hraní, vezli mé - teď už naše italské kamarády na Vyšehrad.

Noční romantická procházka, spokojené tváře kamarádů a jeho šťastné oči mě ujistili v tom, že jsem se zamilovala dobře. I když je to často boj, stojí mi za to - to moje zlato.

Při loučení před hotelem jen řekl: ,,Oni jsou prostě boží. Škoda, že tu nemůžou být ještě alespoň den. Teď už mám na Itálii nebo spíš Italy jiný názor." V tu chvilku jsem nemohla být šťastnější.

V pátek ráno odjeli a my večer zašli do naší oblíbené hospůdky na večeři. Nějak se nám oboum tak trochu stýskalo. ,,Myslel jsem na ně celý den, jsou fakt fajn." I já jsem na ně myslela, ale byla jsem šťastná, že jsem nemusela odjíždět s nima, a že tu sedím s ním! A navíc u českého guláše a pěkně orosené Pilsner Urquell. Seděli jsme zase dlouho do noci a povídali si o Itálii - v tomhle vedru se ani spát nedá, lidi větrají i na chodbu, takže jsme v půl třetí ráno (při návratu domů) ještě pokecali se sousedkama - doma je prostě doma!!!

Dnes bude místo spaní hraní - v Klukovicích, v restauraci Černý kohout hraje kapela NaPohodu. To si nemůžu nechat ujít. Ani po roce mě ta láska k této muzice nepřešla. Je to prostě romantika a já jsem věčnej romantik.

Takže, kdyby se někdo nudil, přijďte na jedno do Klukovic. Je to kousek od Hlubočep (od ,,vesničky" mého dětství) a je to tu napohodu. Nebo ... přijďte kdykoli kamkoli, kde hraje skupina NaPohodu. Tam mě vždycky najdete

Tenhle pracovní podovolenkový týden byl plný nečekaných a krásných večerů. Všude dobře, doma nejlíp - tohle přísloví ho přesně vystihuje.

Sice jsem za týden naspala asi tolik, jako jindy za víkend, ale stálo to za to. Snad nechcípnu. A pokud jo, chcípnu šťastná :-D

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | sobota 19.8.2017 20:35 | karma článku: 33.02 | přečteno: 1926x

Další články blogera

Karla Šimonovská - Slezáková

Nekritizuj

,,Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc," zpívá se v jedné slavné veselohře, kterou všichni znají, ale mnozí by si ji měli pouštět každé ráno při probuzení. Pak by se možná chovali k druhým jinak.

20.2.2024 v 19:51 | Karma článku: 37.13 | Přečteno: 3036 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Padesátiletá Pipina

,,Ty jsi exhibicionista?" Zeptala se jedna žena mého přítele, když jsme se včera sešli před základní školou.

11.2.2024 v 20:44 | Karma článku: 33.63 | Přečteno: 1581 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Když Husák visel nad katedrou

Už spoustu let jsem měla jedno přání, které jsem si chtěla splnit. Nečekejte ale nějaké touhy po dalekých cestách nebo po vilce za Prahou - kdo by jí uklízel ;)

22.10.2023 v 22:36 | Karma článku: 35.82 | Přečteno: 4182 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Nenechám se vyhazovat!

Pokud vás někdy někdo odněkud vyhazoval (mně se to stalo už několikrát), znáte ten slastný pocit, když jste ve SVÉM.

4.9.2023 v 6:33 | Karma článku: 41.17 | Přečteno: 8831 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

I duše mohou plakat

Někdy potkáte někoho, bez koho už nedokážete žít..., a tak, když vás osud rozdělí a pak následně zase spojí, neváháte ani chviličku... Pro Marušku...

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 |

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 241 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 1490 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.65 | Přečteno: 472 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |
VIP
Počet článků 264 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3464

Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.

Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :) 

Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!

 

Zrzavé dětství v socialismu

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...