Stoneův „Svět podle Putina“ – pravda nebo zinscenovaná propaganda?

Televize Prima převzala a vysílala 4 dílný dokumentární seriál "oscarového" (Četa) amerického režiséra Olivera Stonea s názvem „Svět podle Putina“. Jde o pravdu nebo o zinscenovanou proruskou propagandu? To posuďte sami.

Americký režisér Oliver Stone v průběhu období od července 2015 do února 2017 natočil v Moskvě s ruským prezidentem Putinem řadu rozhovorů a následně z nich vytvořil čtyřdílný dokument. Pokud někdo čeká zinscenovanou ruskou propagandu nebo naopak odhalení nějakých zločinů současného velkého vůdce Ruska, bude zřejmě zklamán. Mnozí se dokonce mohou třeba nudit a jiní zase vůbec nebudou schopni obsah rozhovorů ani pochopit. V každém případě jsem ale přesvědčený, že by bylo chybou tento dokument zcela ignorovat.

V samotném úvodu celého dokumentu Stone řekl: „Budeme improvizovat.“ Putin s evidentním velkým nadšením a radostí na to odpověděl: „Ano!“ 

V zásadě bylo vidět, že po celou dobu všech rozhovorů Putin působil velmi uvolněným a klidným dojmem a bez jakýchkoli viditelných obav či byť jen náznaku nechuti, nespokojenosti či rozladění odpovídal na jakékoli (i zcela osobního rázu či nepříjemné) položené otázky. Bylo vidět, že Putin je věřící člověk, plně vědomý si své obrovské odpovědnosti za osudy milionů lidí, posuzující věci z pohledu dneška i budoucnosti. Není to žádný namyšlený psychopat, ani opilec, ani člověk bažící po moci či po penězích. Je to v každém případě velmi inteligentní člověk, který na sobě celý život tvrdě pracoval a stále neúnavně pracuje. Jeho cílem (kupodivu) není žádné „ovládnutí celého světa“ ani rozšíření Ruska na úkor kohokoli, ale péče a zvelebování Ruska samotného, jakožto jediného svobodného a svrchovaného domova milionů lidí.

Z obsahu 1. dílu celé série jsem vybral tyto věci, které mě osobně velmi zaujaly:

Putin hned zpočátku nejprve otevřeně hovořil o celé své kariérní cestě. Na studia práv v Leningradě se dal údajně dle jeho vlastních slov proto, že chtěl pod dojmem jakýchsi „romantických představ“ z knih a filmů tehdejší doby vstoupit do KGB. Následuje zevrubný popis jeho životní cesty v těchto časech a podmínkách. Gorbačova a perestrojku počátku 90. let Putin hodnotí jako snahu o nezbytnou změnu naprosto neefektivního systému s tím, že se tak tehdy stalo bez jakékoli reálné představy jak ji provést. Důsledkem toho proto pak byl katastrofální rozpad sociálních systému, zdravotnictví, zánik celých průmyslových odvětví a nezměrná chudoba milionů lidí.

Svá slova, že lituje tehdejšího následného rozpadu Sovětského svazu (za která byl mnohokrát kritizován i démonizován), objasňuje Putin tak, že bylo velkou katastrofou, že se tehdy prakticky živelně a ze dne na den ocitlo cca 25 milionů Rusů v zahraničí (Estonsku, Litvě, Lotyšsku, Bělorusku, Ukrajině, Moldavsku, Gruzii, Arménii, Ázerbajdžánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu). Rusko samotné pak stálo na pokraji obrovské občanské války (Jelcin nechal ostřelovat parlament tanky) a totálního zhroucení.

Když mu tehdejší prezident Jelcin za situace naprosto rozvráceného Ruska nabídl nejprve post premiéra a kandidaturu na prezidenta, nejprve odmítl. Měl strach o svoji rodinu a děti! Následně to nakonec přijal „jako svůj osud“ s tím, že nic nebylo vůbec jisté. Když opilec Jelcin (což Putin vůbec nepopírá) nakonec přece jen přijal vlastní odpovědnost a sám předčasně odstoupil, stál se Putin s 53% volebních hlasů dne 1.1.2000 prezidentem Ruska.

Faktem je, že následně pak skutečně dosáhl obrovských změn k lepšímu. Během několika let zavedl takové změny, které pozvedly ruský průmysl, elektroniku, petrochemii, zemědělství, reformoval armádu, zvedl HDP, snížil míru chudoby o 2/3, zavedl penze a úctu ke starým občanům, zavedl pravidla privatizace zamezující dříve živelnému vzniku oligarchů.

V roce 2004 v prezidentských volbách získal již přes 70 % hlasů a jeho obliba nesmírně vzrostla. V letech 2008 – 2012 již nemohl znovu kandidovat a prezidentem se stal Medveděv. V roce 2012 pak kandidoval znovu a stal se opět prezidentem s 63 % hlasů. Oficiálně se udává 5 zmařených pokusů o atentát na něj.

Oliver Stone Putina v rozhovoru přirovnal k Ronaldu Reaganovi, a to zejména jeho rozvrhem práce a systematičností a organizovaností s tím, že stylem práce Reagana také bylo delegování pravomocí. Putin Reagana označil za šťastného člověka a řekl, že s tím jsou spojeny vždy 2 věci – nejprve najít ty správné lidi a teprve poté na ně přenést pravomoci. Putin ale k tomu také řekl, že zatímco Reagan USA obrovsky zadlužil a ten dluh USA stále narůstá, Rusko nemá u MMF v současnosti žádné dluhy a naopak dokonce svého času Rusko zaplatilo i dluhy za všechny bývalé sovětské republiky (vč. např ukrajinského dluhu ve výši 16 miliard dolarů)!

Oliver Stone při návštěvě a natáčení v Kremlu podotkl, že se říká, že Putin je novodobým carem s neomezenou mocí. Putin vysvětlil, že nejde o to, mít obrovskou moc, ale především o to ji správně použít. O míru své moci se proto nechce vůbec dohadovat. Další otázkou Putinovi byla, zda se někdy přestane ovládat (je vždy velmi klidný a racionální) a zda mívá „špatné dny“? Putin odpověděl, že nemá špatné dny, protože (aniž by tím chtěl kohokoli jakkoli urazit) prostě „není ženou“ a nemůže si dovolit do své práce nechat mluvit jakékoli emoce. Člověk by podle něj neměl nikdy ztrácet kontrolu nad svým jednáním.

(Následuje dokumentární prostřih na vystoupení prezidenta Busche tvrdícího, že po setkání s ním považuje Putina za důvěryhodného člověka. A dokumentární připomínka událostí 11.září a následné všestranné spolupráce i důvěry mezi USA a Ruskem v boji proti terorismu, kdy Rusko tehdy dokonce umožnilo US Army logisticky používat některé jeho základny pro přísun vojenského materiálu do Afghánistánu vč. zpravodajských informací.)

Dále bylo prezentováno, že administrativa USA se přesto nikdy nevzdala svých snah o změnu režimu v Rusku a trvá to prakticky dodnes. Putin k tomu řekl, že se jeden čas domníval, že Rusko po skončení studené války má transparentní vztahy se světem, Evropou i USA, ale zjistil, že nikoli vinou Ruska tomu tak bohužel zjevně nebylo a není. Namísto toho americké zpravodajské služby prokazatelně podporovaly nejrůznější teroristy (Dubrovka, Beslan, Čečensko) a štvaly je proti Rusku za účelem destabilizace jeho vnitropolitické situace. Když na to Putin tehdy svého času osobně upozorňoval prezidenta Bushe, který mu v tom přislíbil pomoc a změnu takového postoje USA, nakonec Putinovi  přišla odpověď, že si USA vyhrazuje „právo jednat s ruskou opozicí“, příčemž se ale zjevně nejednalo pouze o opozici, ale i o skutečně teroristické struktury a organizace v Rusku. Oliver Stone to v replice označil za "velmi podivné a rozporné jednání USA", navíc za situace, kdy USA i s pomocí Ruska bojovaly v Afghánistánu proti v zásadě obdobnému terorismu! Putin reagovat, že si na takové rozporuplné jednání USA již bohužel museli zvyknout a zvykli.

Další probíranou otázkou bylo NATO a jeho postupné rozšiřování (Česko, Polsko, Maďarsko, Litva, Estonsko, Lotyšsko, Bulharsko, Slovensko, Rumunsko, Slovinsko, Albánie a Chorvatsko). Přitom podle tehdejšího ministra zahraničí USA Jamese Bakera nejprve (v rámci sjednocení Německa a stažení ruských vojsk z Evropy) došlo k dohodě o nerozšiřování NATO směrem na východ Evropy. Ovšem to nebylo nikdy „dáno na papír“ a tedy ani ze strany USA jakkoli respektováno. Putin toto považuje za tehdejší chybu Gorbačova, že na tom takto písemně netrval, ale současně Putin uvedl, že se obdobně v politice bohužel nedodržovaly a nedodržují i mnohé jiné písemné smlouvy dohody. Putin k tomu dále dodal, že se mu zdá, jakoby NATO k ospravedlnění své existence stále hledalo nějakého vnějšího nepřítele. A podniká nejrůznější provokace k tomu, aby za takového nepřítele pak mohlo kohokoli označit.

V dokumentárním prostřihu z  Mnichovské bezpečnostní konference dne 10.2.2007 k tomu Putin veřejně prohlásil (za kamerami zachycených útrpných úsměšků přítomného McCaina a řady dalších), že po skončení studené války vznikl „unipolární svět“ (s jediným hegemonem, centrální vládou, silou i rozhodováním a vnucování své vůle jiným národům – tedy hegemonem USA). Dnes je podle Putina NATO pouhým nástrojem politiky USA, kde nejsou žádní spojenci, ale jen a pouze vazalové. Rusko chápe hodnoty NATO, ale ostře reaguje na jeho rozšiřování zejména proto, že dobře zná způsob rozhodování v něm. Dále k tomu Putin uvedl vzpomínku na své setkání s prezidentem Clintonem, kdy mu Putin doslova řekl, že Rusko zváží možnost svého vstupu do NATO. Clinton tehdy odpověděl „Proč ne?“ a jeho delegace prý tehdy vzápětí velmi znervózněla. Putin to vysvětluje tím, že po teoretickém vstupu do NATO by Rusko sebou ze strany USA nikdy nenechalo manipulovat tak, ja je tomu u ostatních členů této aliance. A to USA dobře věděly a velmi je to znepokojilo a něco takového by nikdy nedopustily.

Oliver Stone namítl, že v případě vstupu Ruska do NATO by se Rusko muselo podělit také o veškeré jaderné informace. Putin k tomu argumentoval tím, že svého času tak Rusko zcela transparentně a prokazatelně učinilo i beztak a uvedl k tomu konkrétní příklady, kdy svého času tehdy USA přímo na místě monitorovaly ruské továrny na výrobu komponent jaderných zbraní.

Putin dále uvedl, že je zajímavé, že v USA se sice mění prezidenti, ale politika USA ve skutečnosti zůstává stále stejná a jde především o vštípování jedinečnosti a nadřazenosti lidem v USA, což společnost v USA již očekává a administrativa se tím proto řídí. V praxi to pak ale může paradoxně jít i proti zájmům občanů USA. Po rozpadu Sovětského svazu začaly USA podle Putina žít v iluzi, že si mohou ve světě dovolit úplně všechno a beztrestně. A to není dobře, protože bez potřeby zvažování se začnou vrstvit chyby a to je pastí, ve které se USA ocitly.

Stone se zeptal, jaká je tedy podle Putina současná zahraniční politika USA? Putin odpověděl, že na to mu vyčerpávajícím způsobem může odpovědět, ale až tehdy, kdy bude v důchodu. Stone to tedy formuloval podle obecných představ sám – tedy, že USA ve vztahu k Rusku zejména „chtějí zničit ruskou ekonomiku (velká konkurence) a dostat ji na úroveň 90. let a změnit v Rusku vedení, učinit z něho „spojence“ a ovládat ho tak, jak tomu bylo za Jelcina a také – sebrat mu jaderný arzenál“. Putin to označil za možné s tím, že se takto ale jedná o obrovskou chybu, protože něco takového vůbec nezohledňuje reálný vývoj v příštích 25 – 50 letech. Lidé, kteří se o něco takového pokoušejí toto nevidí, protože jinak by se vůbec nepokoušeli učinit z Ruska svého vazala a nevynakládali by tak obrovské (v samotných USA více než desetinásobné) náklady na zbrojení a nepovažovali by Rusko za hrozbu ani za nepřítele. Rusové mají podle Putina zcela jinou mentalitu - za svoji zem by dali nikoli poslední peníz, ale poslední kapku krve. Rusové mají své sebeuvědomění a potřebují mít svou jedinou svobodnou a suverénní vlast. To je jejich nátura nikoli jakákoli potřeba někoho napadat. A to je podle Putina třeba pochopit především.

To se však podle Stonea neděje. Naopak, USA stále prokazatelně přitvrzují svou protiruskou rétoriku a Pentagon sám v poslední době dokonce přímo označil Rusko pro USA jako hrozbu č. 1. Putin na to reagovat slovy, že o tom Rusko ví a že mu to vůbec nedělá žádnou radost. Přesto je Rusko neustále připraveno k jakémukoli dialogu s USA. Putin k tomu také podotkl, že vidí, že se v poslední době stalo doslova módou přímo spekulovat o Rusku a jeho údajné hrozbě a zneužívat tyto věci, přičemž současně přicházejí zcela protichůdné signály, ať si s tím Rusko „nedělá žádnou hlavu, že jde jen o předvolební rétoriku“ a že po volbách se vždy lze o čemkoli klidně dohodnout. To ale Putin nepovažuje vůbec za dobré (protože to pokřivuje myšlení lidí v USA i v Evropě).

První díl poté končí vzpomínkou na vojenskou přehlídku v Moskvě u příležitosti kulatého výročí ukončení 2. Světové války s tím, že Oliver Stone řekl, že považuje za ostudu, že tam nebyl americký velvyslanec. Na toto jediné Putin slovně neodpověděl a pouze k tomu mlčky pokrčil rameny …….. 

_______________________________________________

(Toto je pouze stručný výtah první čtvrtiny. Myslím si, že rozhodně stojí za to tento dokument zhlédnout celý.)