Dobrá rada nad zlato

Trochu mě štve, že půl roku před volbami je mi stále víc jasno v tom, koho volit rozhodně nebudu. Ovšem koho volit budu, je ve hvězdách stále vzdálenějších... 

Začínám uvažovat o tom, že přestanu číst noviny. A poslouchat rádio a koukat na televizi. Předpokládám, že bych se tak mohla dožít v plné duševní svěžesti i celkem vysokého věku. V opačném případě mi hrozí minimálně středně těžký infarkt. Nebo vředy. Nebo aspoň nějaká ošklivá vyrážka.

Tou jsem se osypala zrovna minulý týden, když jsem nevěřícně četla o tom hledání vhodnějších chlapů, kterážto rada vzešla z úst jednoho z nejvyšších představitelů této země.

To by jeden neřek, že se vynachází v poměrně rozvinuté zemi ve středu Evropy a v jedenadvacátém století. To by jeden spíš řek, že tohle je moudrost tak pro Afghánistán, století klidně ponechám. Maně mi proletěly hlavou příběhy všech těch žen samoživitelek v mém okolí.

Například Jana zůstala se třemi dětmi sama (nejmladšímu byly v době rozvodu tři roky). Manžel si těsně před čtyřicítkou uvědomil, že tohle vlastně není život, jaký si představoval a rozhodl se k radikálnímu řezu. (Jeho rozhodování mu hodně ulehčila jedna mladá atraktivní slečna, mnohem milejší než jeho věčně unavená manželka). Jana mi vyprávěla, že ještě před soudní síní se s exmanželem dohodli, že jí bude platit trochu víc než polovinu dohodnutého výživného.

"Jak jsi na to mohla přistoupit?" zeptala jsem se tehdy nechápavě.

"Jestli jsem chtěla vidět z té částky aspoň něco, musela jsem mu slevit. Nemá moc peněz a čeká další dítě, tak co jsem mohla dělat?"

No tak teď to, milá Janičko, už víš, z míst nejvyšších jsi dostala dobrou radu. Když už sis tak hloupě vybrala, trp a přitom honem hledej dalšího chlapa, poněvadž děti rostou, potřebují pořád nové oblečení, boty, taky chtějí jíst, denně, tak se holka pomýlená trochu snaž. Protože od vlády a parlamentu se dočkáš pomoci tak leda před volbami, jinak ty pány moc nebereš. (Je tam tedy taky pár dam, ty však většinou dělají vyšší politiku a nebudou se zaobírat nějakou nandou, co si ani pořádnýho chlapa neumí najít).

Nebudu tady zmiňovat všechny ty příběhy opuštěných žen (vím, jsou i muži, kteří zůstávají s dětmi sami, starají se o ně a možná by nakonec tyto vynikající rady mohli použít také). Znám svazky, kdy se lidé brali po krátké známosti a vyšlo to, jsou spolu dodnes, a pak znám příběhy dlouholetých soužití, která skončila záhy po svatbě. No, asi se neporadili na vládě.

Takže vážení pánové Bělobrádku a Čunku, je mi jasné, že vy oba vedete naprosto spořádané životy s řádně vybranými partnerkami (to by mě zajímala ta kritéria), máte to v hlavě všechno pěkně srovnané, takže není riziko, že byste se dopustili nějakých životních karambolů. Ne tak my ostatní, nedokonalí a chybující. A že nás tedy je! Nicméně zde bych se dopustila malé rady. Když už považujete pomoc samoživitelkám a samoživitelům při získávání jejich peněz za zbytečnou, dobrá, je to váš názor, ale možná bych se zdržela veškerých rad, oni to ti lidé v těžkých životních situacích někdy špatně nesou. Víte, že dost těch opuštěných žen nemá na nějaké lovení mužů ani čas a ani chuť? A víte, že se jim po přečtení vašich slov ani nedivím?