Kraťasy - Judgment Day :)

Tak bezva. Dostal jsem ocenění za Kraťasy a … mám z něj radost. 

Nicméně je faktem, že i když jsem autorem nápadu a všechno to spunktoval, nebyl jsem sám, kdo odvedl kus práce.

Ale pojďme to vzít od začátku.

Nápad byl prostý a vznikl vlastně z mé znalosti prostředí a z mého nazírání na blog. Ne, že bych si občas nepřečetl něco delšího, to ne. Ale vesměs mám problém udržet u delších textů na blogu pozornost. A to i u textů, které mne baví. Prostě od blogu chci rychlost a „údernost“.

A sám jsem své povídky, vzniklé později, tomuhle vnímání přizpůsoboval.

K tomu přidejme našeptávání „duší“, které mne doprovázejí už roky od mých blogovacích počátků a začal jsem přemýšlet nad týmem.

Moje prvotní představa byla trochu jiná, než pozdější skutečnost. Chtěl jsem do týmu především chlapy, o kterých jsem věděl, že jsou v psaní lepší a dále než já ... a něco tedy přinesou.

A také jsem chtěl porotce schopné si ustát svůj názor a obhájit si ho. Ne takové, které případně udupu svou dominancí.

Oslovil jsem dva vytipované současně a přemýšlel nad třetím. Oslovil jsem Jaroslava Kuthana a Martina Hatalu. S oběma jsem měl kdysi nějaké „virtuální střety“, ale z mé strany nic osobního. A oba považuji za dobré psavce a za osobnosti.

Jarkova odpověď zněla, že se necítí na to hodnotit druhé. Oponoval jsem, že ani já ne, ale že o tom to není, že jde především o zábavu pro druhé a … Jarek se nakonec uvolil ve smyslu, že pokud neseženu dostatek jiných lidí, že by do toho i šel.

Martin se nadchnul od začátku a nadšení mu vydrželo až do konce. A přinesl svůj nápad, oslovit jako další …dvě ženy. Zkoušel jsem Irenu Fuchsovou, odmítla z časových důvodů.

Nakonec v mé pasti uvízly dvě jiné osobnosti. Štěpánka Bergerová, kterou znám léta osobně jako jednoho z mála lidí z tohoto prostředí, díky mé neochotě „ se družit“ :)

A Lenka Chromá, kterou jsem znal jen mírně virtuálně, nejvíce díky jejím povídkám.

A tak jako na začátku, když hodnotím teď, všechny ty volby nakonec byly správné a vše bylo tak, jak mělo být.

Lenka odvedla maximum práce na začátku. Například fotka, kterou mají Kraťasy v emblému, kniha do modra, je její. Já pouze graficky doplnil o texty a jiné. Facebookové stránky. A neustále do mne lehce rýpala a nutila mne vytvářet nová a nová propojení, loga, popisky, prokliky a já zase díky svému puntičkářství prostě nepřestal problém řešit dříve, než jsme byli spokojení oba nad technicky možným výsledkem a tak se profil Kraťasů plnil html tagy až na pokraj svých možností.

A další skvělou práci odvedla tím, že oslovila, úspěšně, hlavního sponzora.

Martin Hatala je ten, kdo vytvořil devadesát procent doprovodných kraťasových textů, které jsem já jen mírně doupravoval a doplňoval o fotky apod a to vše tak, abych nenarušil osobitost, kterou jim vtisknul. A počítal jsem s tím, že si mne svým způsobem vezme trochu na paškál a tím hned v úvodu prostě rozvíří vody. Nezklamal a napsal už úvodní blog k soutěži přesně tak, jak jsem očekával :)

K tomu jen dodám, že naše neviditelné vztahy s Martinem jsou ale úplně jiného rázu, než byly ty na blozích viditelné dříve. Přes veškeré rejpání a provokace se nikdy soukromě nerozpakoval požádat o virtuální pomoc a já neměl problém mu ji poskytnout.

Název „Kraťasy“ je z jeho hlavy, i když si neuvědomil, jak někdy pracuje podvědomí člověka. A tak nám tenhle název, který znal odjinud, způsobil první komplikaci. Výsledek mnoha mých "krizových" telefonátů ale byl…další sponzor, majitel ochranné známky námi neúmyslně "ukradeného" názvu soutěže.

Štěpánka Bergerová. Psavec se zkušenostmi, galeristka, člověk, se kterým si rozumím a mám na něm rád i určitou pragmatičnost v přístupu k životu. A hodně jsem od ní očekával v závěru při hodnoceních a nezklamal se. Facebookové stránky. Nápady a inspirace. Plus další sponzor. 

Většina té pravidelné úmorné "černé" práce zůstala viset na mně a pak, když jsem požádal o pomoc, i na Martinovi. Obsluhoval jsem blogy Kraťasů, plnil je, dělal ankety. Obsluhoval jsem kontaktní mail a komunikoval s autory. Kontroloval jako první formuláře, urgoval o chybějící data, upozorňoval na nedodržování podmínek. Na přání autorů ještě i před vydáním upravoval jejich texty. Někdy za ně sám vyplňoval kompletní formuláře. Obsluhoval jsem jako naprostý laik i facebookové stránky a podle toho to vypadalo. Občas na ně i teď vlezu a zděsím se :) Komunikoval jsem vše potřebné s administrací.

A Martin … vytvářel podle mnou začatého vzoru databázi povídek a jejich autorů a kontroloval i blogové výstupy a nejednou zavčasu odhalil mou chybu, například v připravených blozích chybějící text Kraťasů, který ale v mailu byl a místo něj dublovaný text jiný. S Martinem jsem byl v kontaktu nejčastěji a probíral s ním případné problémy, vzniklé za běhu. A často jsme technické problémy rozhodovali bez obou děvčat, která přeci jen byl problém občas dohnat :)

A přiznávám … měl jsem té práce plné kecky. Absolutně jsem netušil, kolik textů nám přijde, kolik té práce kolem toho bude. A normálně jsem se těšil na to, až … vypustím poslední připravený blog a tím skončí ta neúprosná železná pravidelnost. Stáhnout ze schránky formuláře, poděkovat a dát na vědomí přijmutí případně požádat o přepracování nebo doplnění, nasázet texty do blogů, vnořit hlasovací ankety. Spousta volného času padla na oltář tohohle pokusu o zábavu.

A to, bohužel, ani po ukončení vydávání blogů, nebyl klid. Lenka díky osobním problémům neměla v závěru chuť ani sílu a neúčastnila se práce kolem hodnocení. A trochu se také zkomplikovala na nějakou chvilku komunikace s jedním ze sponzorů, se kterým od počátku komunikovala především Lenka, a já zase strávil dost času na telefonu. Přišel také nový blogový systém a podepsal se svými porodními problémy i na této soutěži.

Nicméně nakonec … prostě vše nějak rozumně dopadlo a mne navíc překvapila účast v posledním veřejném hlasování. Protože znám blogové prostředí a uměl jsem účast odhadnout, tenhle závěr mne opravdu mile dostal.

A na tom všem měla logicky svůj podíl i administrace blogu. Její poutání ve svých rubrikách znamenalo pro tuhle soutěž opravdu hodně, včetně možnosti nabídnout „něco málo“ i sponzorům v prostředí, které je soutěžně logicky nastartováno jiným směrem.

A byl to admin Adam el Chaar, který v rozhodovacím porotcovském procesu zaskočil za Lenku a doplnil porotu v tom konečném účtování na lichý počet.

A tak…všichni moji milí porotci…slavnostně vám všem slibuji, že diplom, který jsem obdržel mailem, graficky rozdělím na čtyři části a každému pošlu jeho díl (Adame, záskok se nepočítá) …a ne, nehádejte se zbytečně dopředu o své zásluhy, budou to poctivé čtvrtiny ; ) A všem dlužím oběd ... tedy vlastně už jen skoro všem :)

A s předstihem vám všem říkám, že pokud bude další ročník „Kraťasů“ nebo případně ženských povídek „Kraťasek“ … tak já už nebudu ochoten „pracovat“ vůbec…budu jen řídit, rozhodovat a organizovat, takže si dopředu rozmyslete, kdo do toho půjde :)

Ale snad se někdo najde, protože rozšířené možnosti další spolupráce jsou v dohledu včetně dalších textových odborníků v porotě například, užší spolupráce se sponzory apod.

A autoři…chci vědět, zda máte zájem o další ročník. Chci to vědět v kontaktním mailu, chci to vědět v diskuzi. Jasné?

Milá idnes, dostaneme opět podporu? A především …dostanu za to konečně těžítko? :))

Pokud „ano“ na všechny otázky, tak do toho!

Karel Boháček

PS: Tenhle text je čistě můj, nikoho jsem včas nevaroval :) Obsahuje pouze můj pohled na uběhlý čas a logicky to není pohled objektivní :)