Jak jsem chtěl být politikem: Úsvit přímé demokracie

V předchozích částech jste se mnou mohli projít mírným nahlédnutím do Věcí veřejných i TOP09. V obou jsem byl členem a nijak se za to nestydím. O politické straně říkám, že je to společnost lidí s podobnými názory a cíli. Jakmile se však ty názory a cíle, i jejich způsoby uskutečnění, začínají vzdalovat od názorů a myšlenek jednotlivce, proč by tam měl ještě setrvávat? Z prospěchářství? Nezlobte se to opravdu ne. Za celou tu dobu jsem z politické práce neměl nijaký zisk a ani jsem jej neočekával. Politika pro peníze se dělat nedá. Pak to totiž dopadá tak, jak máme možnost poslední roky a léta vidět.

A díky mému přesvědčení, že se politika má dělat pro lidi a vlast se snažím v tom neustat. A po mých zkušenostech jsem začínal vážně přemýšlet nad slovy a dílem Pavla Kohouta, nad Úsvitem, jeho knihou o přímé demokracii. Své nadšení pro věc jsem již popsal minule. Nikterak angažován jsem nebyl. Pouze pokud byla možnost, tak ochotně vysvětloval myšlenku knihy a dával do popředí hlavně jasnou odpovědnost politiků, jiný systém ministrů a prezidentský systém. Vždyť je to na zeblití, když politická strana není nikomu odpovědná. Tak musí být odpovědní aspoň politici. A to voličům! Protože to jsou jejich zaměstnavatelé. Ty je platí! A oni si toho neváží a stále voliče oblbují. Ryba hnije od hlavy a my bychom se měli stydět za to, jaká politická garnitura nás v polovině roku 2012 reprezentovala. To bylo tématem mých hovorů s kamarády a ostatními lidmi.
Měli přijít volby a já Úsvitu fandil. Podotýkám, že jsem fandil Úsvitu a myšlence přímé demokracie. Svého osobního favorita jsem tam neměl. 
Ani jsem se nenadál a ocitl se na kandidátce za kraj do poslanecké sněmovny. Avšak jako většina kandidátů, tak bez politické příslušnosti. Členů Úsvitu tehdy bylo málo a tento stav trvá i doteď.
Bral jsem to jako podporu myšlenky z mé strany a nijak se nezabýval možností se do poslanecké sněmovny dostat. Setkávali jsme se s lidmi, kteří se okolo Úsvitu v našem kraji pohybovali, jezdili jsme na debaty a sami se snažili prosazovat a sdělovat myšlenky pomocí známých Úsvitomobilů a debat s lidmi v městech a vesnicích. Musím říci, že jsem tomu věnoval pár dní a byl mile překvapen. Nebojím se s lidmi diskutovat, ani se nebojím vyslechnout jejich názory. Odpovídal jsem na dotazy ohledně myšlenek přímé demokracie a velmi rád jsem vysvětloval právě ty body, co mne zajímaly a nadchly nejvíce. Čas letěl jako voda a já si říkal, že pokud získám pár desítek preferenčních hlasů, tak budu spokojen.
Ve volbách Úsvit dosáhl dobrého výsledku  a zástupce našeho kraje se do sněmovny dostal také. Jaké bylo moje překvapení, když jsem během sčítání viděl své výsledky. Vesměs jako neznámý a nový člověk jsem svůj výsledek bral za úspěch a potvrzení toho, že má činnost měla a má smysl.
Také jsem hned upozorňoval kolegy, že je čas začít makat a nezpronevěřit se myšlenkám...
Nyní je tři měsíce po volbách a já nejsem spokojen. Nejsem spokojen, jelikož ty myšlenky se viditelně ubírají jinam. Osobně nejsem bezhlavým zastáncem obecného referenda bez vyjímek pro dokonalé fungování státu a vím že pro mne důležité body, které zde byly už několikrát avizovány, jdou splnit i základními legislativními normami.
Jsem nespokojen s nečinností a nejvíce nespokojen s průběhem jednání sněmovny, kde se řešil služební zákon. Popravdě mne to dost rozladilo. Tak moc, že jsem o tom musel napsat i na blog.
Je naprosto hrozné, jak mi jednání připomínalo doby minulé, o kterých jsem si myslel, že díky Úsvitu a ANO jsou již dávno pryč. Nesouhlasím s posláním do druhého čtení a předkládání změn až potom. Beru to jako úlitbu Zemanovi a skládané vládě. Je mi úplně jedno jaké tam mohly být dohody. Úsvit mohl počítat s tím, že během prvního volebního období se bude muset spíše vyprofilovat a přesvědčit svoje voliče, že neudělali chybu. Myslím, že tímto krokem se mu to moc nepovedlo.
Dalším překvapením a to nemilým pro mne bylo představení lídra kandidátky do EP.
JUDr. Klára Samková je zajisté kvalitní právničkou s výborným právním myšlením. O tom jsem se přesvědčil na vlastní oči i uši nejen na Velkém sněmu.
Avšak její činnost pozoruji již dlouho a naprosto nechápu co se to nyní děje. Paní Samková je názorově a svojí politickou prezentací na míle, ba co dím, na desítky mil, vzdálená současné politice Úsvitu. Takže opět nějaká dohoda? Marketing na přilákání voličů? Fuj.

Jsem velmi silně rozpolcen. Dal jsem všanc své jméno a důvěru, včetně času pro věc, které jsem věřil. Mnohdy jsem se snažil různé kroky i argumentovat a vysvětlit. A nyní vidím co vidím…Bohužel nejsem sám. A obávám se, že to bude ještě horší.
Kladu si tedy otázku, jestli jsem ochoten se tohoto nadále účastnit.
I v dnešní době je stále struktura politické strany důležitá pro její další fungování. To co bych já považoval za dobré povolební výsledky je podpora politické práce, jasné držení se směru a prosazování slibů. A pokud něco nejde, tak chci vědět proč. A když nemám informace, nemohu pracovat a působit. Během následujících dnů se snad dozvím více.


A vy třeba také. Pokud jste se mnou prošli celou sérii, tak vám děkuji za přečtení a ještě upozorňuji, že bude poslední část. Tam se dozvím i já, jestli jsem chtěl být politikem, nebo stále chci. Kdy však bude zveřejněna nevím. Sledujte třeba můj profil zde na blogu, případně i na fb. Osobně myslím, že do týdne bude jasno.