Na inline bruslích z Nymburka do Libice

Byl to už můj letošní třináctý individuální výlet. Rozhodl jsem se, že si tentokrát vezmu inlajny a vyrazím na nich po asfaltkách kolem Labe. Jel jsem z Nymburka, přes Poděbrady do Libice nad Cidlinou a zpět.

A tak jsem v Praze nastoupil na vlak a jel s ním do Nymburka. Brusličky jsem měl jako vždy přivázány na provaze a ten přehozený přes rameno. Takto se podle mého názoru s nimi nejlépe cestuje. Jak už jsem psal, je to můj třináctý individuální výlet v roce 2013. A tak doufám, že dopadne dobře. Jenomže, jak se nad tím tak zamýšlím a představuji si tvar inlinebrusle, nemůžu se ubránit myšlence, že pokud ji postavíme špičkou nahoru, tak že vlastně dostaneme tvar třináctky. Tvar boty udává jedničku spodní část boty s kolečky zas trojku. Zkuste si to a uvidíte. Nebo viz foto.

Když jsem přijel do Nymburka, všiml jsem si, že mi na pravé brusli vypadla brzdička. I když ji téměř nepoužívám, protože používám jiné druhy brždění, tak si ji tam pro jistotu nechávám namontovanou. Člověk nikdy neví, co se může přihodit. To se pak musí pravá brusle předsunout a šlápnout s ní na patu. Možná to bylo způsobeno tím, že jsem nedávno na bruslích dělal pravidelnou údržbu a na rámu jsem přehazoval kolečka. To je činnost, kterou by měl občas dělat každý inline bruslař. Jednak se musí ze středů koleček odstranit nečistota a pak se musí kolečka na rámu prostřídat, protože se rádi ojíždějí. Krajní víc, prostřední méně. A tak je třeba je prohodit. A možná díky tomu tam ta bradička úplně nezapadla. Jenomže jak na potvoru jsem zrovna s sebou neměl imbus, kterým bych to rozšrouboval. Naštěstí jsem v Nymburku šel kolem jednoho obchodu s bruslemi a jízdními koly a tam jsem si ho od prodavače vypůjčil a vše dal do pořádku. Můžu jít k Labi, tam si je nazout jet.

Ještě však, než jsem došel k Labi, zastavil jsem se u nymburského chrámu  sv. Jiljí. Protože jsem obdivovatel gotických chrámů, nemohl jsem ho nechat bez povšimnutí. Kostel vznikl pravděpodobně ve 13. století, stejně jako samotné město. Je to trojlodní basilika s dlouhým chórem. Kostel je zajímavý také tím, že z větší části na něj byly použity cihly. Jen některé části jako například 66metrová věž na nebo opěrný systém jsou z pískovce.  

Zajímavé je i to, že chrám byl původně zasvěcen sv. Mikuláši (viz Kdo byl svatý Mikuláš?)  a teprve až za třicetileté války byl zasvěcen sv. Jiljí. To byl řecký mnich a poustevník, jenž se podle legendy narodil v Athénách. Jednou ho omylem postřelil vizigótský král Flavius Vamba, a nechal mu zato vystavět klášter, kde se stal Jiljí opatem.

Když jsem si kostel prohlédl a vyfotografoval, vydal jsem se k Labi do parku k hradbám. Byl jsem tu právě před dvěma týdny, kdy jsem tu zakončoval svůj výlet „Na kole podél Labe“. Teď budu pokračovat proti toku řeky po cyklostezce dál. S tím rozdílem, že změním dopravní prostředek. Díky tomu, že je tu rovina a jsou tu vybudovány pohodlné asfaltky, dá se to tu v pohodě absolvovat na kolečkových bruslích. Jen připomenu, že městské opevnění bylo vybudované za vlády Václava II, ale že z původních hradeb se kvůli požáru z roku 1838 moc dochovalo. Ty hradby, které jsou tu dnes k vidění, je romantizující rekonstrukce z let 1905-09, kterou provedl architekt Ludvík Lábler. Ale i tak jsou tyto hradby dodnes používány jako vděčná kulisa k mnoha filmům. Asi nejznámějším filmem, který se tu natáčel, jsou Tři veteráni. A vyfotit s bruslemi na nohou jsem se tu nechal i já.

A vyrazil jsem proti toku Labe po jeho severním břehu. Projížděl jsem kolem stavidla. Pokud to dnes všechno dobře dopadne, měl bych se přes něj odpoledne vracet zpět.

Po mé pravé straně tekla řeka.A po levé straně jsou to nejdřív domy. A pak zajímavé hřiště pro děti, kde jsou k vidění i nejrůznější zvířátka.

Stezka je tu hezká a příjemná. A samozřejmě, že tu také potkávám další kolegy bruslaře a cyklisty.

Každý, kdo to umí, mi určitě dosvědčí, že ježdění na inlajnech je velice příjemný sport. Vždyť se člověk vlastně pořád klouže. Musí to ovšem umět. Ale každé začátky jsou těžké. A tak jsem tu například potkal jednoho asi devítiletého kluka v oranžovém tričku, který měl brusle na noze asi poprvé v životě. A snažil se na nich udržet rovnováhu. Už zdálky jsem viděl, jak ale skončil na zemi. A tak ho jeho mamka nakonec vzala za ruku a jeli spolu. Já, protože jsem si před rokem udělal kurz instruktora inlinebruslení, se mi ho v tom nechtělo nechat. A navíc každý, kdo se do inline bruslení poprvé pustí, má moje velké sympatie. A tak, když jsem ho míjel, poradil jsem mu, aby se jako začátečník snažil mít ruce pořád před sebou. A když cítí, že ho to táhne spadnout dozadu, aby se rychle chytil za kolena. To pomůže k opětovnému navození rovnováhy. Snad si z toho něco vzal. Kromě toho začátečníkům na inlajnech ještě doporučuji i zvládnutí tzv. „kachní“ chůze do písmene „V“ (tak, jak mám nohy na fotografii), protože je to jedna z nejstabilnějších poloh.

Já jsem pak projel vískou Velké zboží, kde jsem si vyfotil zdejší boží muka z roku 1882, které připomínají společný hrob 70 bojovníků z dob husitských válek. Poté jsem toho chlapce potkal ještě jednou a zeptal jsem se jak mu to jde. A prý, že už je to lepší. Tak snad ano.

A tak jsem se dostal až do Poděbrad, kde jsem si došel na oběd. Brusle jsem si vyzul, protože tam v té zahradní restauraci nebyl zrovna příhodný terén pro bruslení. A tak jsem se naobědval. A dříve, než jsem vyrazil dál, aby se ten oběd trochu strávil, jsem šel na procházku Poděbrady. Mimochodem jsem v místě, které bylo osídleno už od pravěku. Jak v mladém paleolitu, tak v době bronzové, mohylové a lužické, Jsou zde nálezy jak ze starší doby železné, tak z doby laténské (keltské). Objeveno zde bylo i rozsáhlé hradiště z doby římské, a to právě zde na dnešním Jiřího náměstí. Zkrátka a dobře osídlené to tu bylo snad po celou historii. Ve středověku tu pak vedla důležitá obchodní cesta zvaná „Kladská“.

Navštívil jsem například zdejší zámek. I jeho místo bylo obýváno v pravěku. Byla tu stavba již v roce 1108. V roce 1268 tu nechal král Přemysl Otakar II. postavit vodní hrad. A v roce 1345 ho dostávají pánové z Lichtenburka (z hradu Lichnice). A o šest let později přešel na pány z Kunštátu.

Z této linie pocházel i zdejší nejslavnější rodák, český král, Jiří z Poděbrad, jenž se zde narodil v roce 1420. Ten jak známo se králem nestal tak, že tento titul zdědil od svého otce či jiného příbuzného, ale byl jím v roce 1458 českou šlechtou  zvolen. Dnešními slovy by se dalo říci, že to byl defacto prezident. Stal se tak nástupcem zemřelého mladého krále Ladislava Pohrobka, jenž skonal v listopadu 1457 na leukémii. Jiří z Poděbrad pak vládl až do své smrti v roce 1471. A je například známý tím, že během své vlády se pokusil o jeden z prvních pokusů sjednocení Evropy. A právě ve zdejším zámku je jeho památník a muzeum, které jsem navštívil.

Poté jsem se vydal projít do poděbradského parku, který je opravdu nádherný. Plný stromů, květin a kolonád. Například zdejší květinové hodiny připomínají, že se zde letos slaví 790. výročí od založení města Poděbrad v roce 1223.

Poděbrady jsou však především lázeňským městem. První tři minerální prameny zde byly vyvrtány v roce 1907. A i v centru parku je kolonáda, kde je možné je ochutnat. A před ní i vodní fontána.

A další momentka ze zdejšího parku.

A celý park uzavírá zdejší nádražní budova, v jejíž hale se nalézají nádherné okenní vitráže od R. Gajdoše, vytvořené zhruba v roce 1960. A tak zde má člověk pocit, jako by byl někde v nějakém chrámu.

Já jsem se potom vrátil zpět na cyklostezku k Labi. Opět jsem nazul inlajny a pokračoval dál podél řeky ve směru na Libici nad Cidlinou. Tam je to ještě nějakých cca 5 km.

Projel jsem také kolem soutoku Labe z Cidlinou.

Nalézá se zde i kemp a restaurace s přístavištěm, odkud zrovna vyplouval parník.

Od soutoku jsem si to vydal podél řeky Cidliny. Asfalt je tu sice trošku hrubší, ale i tak to tudy na inlajnech jde. Na takovýchto povrchách jen doporučuji se trochu více předklonit. A tahle cesta mne dovedla až do Libice nad Cidlinou, místa, kterému kdysi stačilo málo a možná by se stalo naším hlavním městem.

Stejně jako další obdobná významná místa, byl katastr této obce osídlen už v pravěku, například v době bronzové. Kromě toho se nedaleko nalézá i tajuplný vrh Oškobrh, na němž bylo i keltské hradiště. Libice nad Cidlinou se pak v 10. století našeho letopočtu stává sídelním místem rodu Slavníkovců. Nejvýznamnějším představitelem tohoto rodu byl kníže Slavník, jenž o sobě tvrdil, že má dědické právo na vládu v českých zemích. Pravděpodobně byl i nějak spřízněn s Přemyslovci. Říká se například, že jeho otec Vok byl synovcem knížete Bořivoje. A nedávno jsem se dokonce setkal s hypotézou, že sám kníže mohl být i údajný syn samotného knížete Václava. V tom případě by jeho nárok na vládu po jeho zavraždění byl zcela evidentní. Ovšem jak to bylo ve skutečnosti? Domnívám se, že je to jedna z nevyřešených otázek naší historie. V každém případě však Slavníkovci hodně uznávali sv. Václava, a to i jako světce. A tak se stalo, že když se zde zrovna slavil jeho svátek 28. září roku 995, nikdo ze zde přítomných netušil, k čemu přitom dojde. Na příkaz českého knížete Boleslava II. vtrhlo do Libice vojsko pod vedením Vršovců a slavníkovský rod tu byl vyvražděn. Přemyslovci tak vyhráli vliv nad českými zeměmi.

Z té doby tu zbyly pouze základy vstupní brány, kostela a paláce z 10. století, které jsou zde znázorněny jako památník. Ze slavníkovského rodu pocházeli i dva čeští svědci, sv. Vojtěch, první český biskup a sv. Radim, což byl první arcibiskup hnězdenský.

Když jsem si to tu prohlédl a vyfotografoval, vydal jsem se na cestu zpět do Poděbrad. Tam jsem ovšem musel přejet most přes Labe, odkud je nádherný výhled na řeku i poděbradský zámek. Musel jsem ještě překonat schody, což na inlajnech jde celkem v pohodě. Jen je třeba se opřít předním kolečkem o další stupeň. A samozřejmě se držet zábradlí. A při cestě po schodech dolů je dobré sestupovat čelem ke schodům, a to opět proto, aby se šlo kolečkem opřít o předešlý stupeň.   

A tak jsem se vydal na poslední etapu mého dnešního inlajnového výletu. Cesta vede po levém břehu řeky. Je to asfaltka, avšak je docela úzká. A tak, když se tu dva potkají, musí si dávat pozor, aby se nesrazili.

Zhruba v půli cesty z Poděbrad do Nymburka jsem dojel do Kovanic. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1266 (vláda Přemysla Otakara II.). Je zde například nevelký zámek a kostel sv. Václava.

A tak jsem konečně přijel do Nymburka. A u zdymadla se přezul zpět do normálních bot. Uklidil všechny chrániče včetně přilby a pospíchal na nádraží, neboť mi zanedlouho pojede vlak zpět do Prahy. Počítal jsem, kolik jsem toho dnes asi tak ujel. Vyšlo mi něco tak kolem 22 kilometrů. Pokud je to pravda, je to v každém případě můj osobní rekord v tom, kolik jsem toho v jednom dni na inlajnech zvládnul. Když jsem si chtěl tento údaj ověřit na googlemapě, zůstal jsem málem s otevřenou pusou. Ve skutečnosti do nebylo 22 kilometrů, ale 27 kilometrů! Tak to je síla. Už jsem takhle absolvoval několik inlajnových výletů. Například můj předloňský „Inline výlet kolem Vltavy“ (viz odkaz ) měřil asi dvanáct kilometrů. Můj loňský výlet „Na inlajnech kolem Vltavy a Berounky“, byl obdobný. A zhruba stejně měřil i můj Inlajnový výlet okolo Tróji do Stromovky, na který jsem si vyrazil letos v květnu, a to ještě před povodněmi. Ale dnes jsem je v každém případě překonal, a to rovnou více něž dvakrát. A kdo ví, třeba je to i na nějakého bobříka inlinebruslení. Možná by chtělo něco takového pro současné děti vymyslet. Nějakou tu obdobu Foglarových bobříků, ovšem se zaměřením na sporty oblíbené v současnosti. Jen ať děti sportují! Brusličkám nezbývá nic jiného, než jim poděkovat, že mi pomohly udělat takovýto sportovně poznávací výlet. Byl to velice příjemný zážitek, který doporučuji každému.

Použité zdroje:

Wikipedie, místní informační tabule, odkazy použité v článku

použitá mapa: www.mapy.cz

foto: Libor Čermák

Související reportáže z dalších výletů:

57: Pěší túra kolem Úštěku

56. Na kole podél Labe

55. Pěšky z Kbel do Staré Boleslavi

54: I moje cesta na Okoř byla jako žádná ze sta

53: Inlajnový výlet okolo Tróji do Stromovky

52: Ze Žebráku po magických místech Berounska

51: Pěšky kolem Jílového

50. Pěší túra do Kolína

49: Pěší túra po Křivoklátsku

48: Pěší túra předjarní Šárkou

47: Na běžkách kolem Chuchle

46: Na běžkách jihovýchodní Prahou

1-45: výlety a tramping

rubrika: Inline bruslení