Globální celebritou snadno a rychle - ale jen jednou

Unikátní zkušenost přeletu nad New Yorkem ve sportovním letadle. Těžko uvěřitelná možnost dostat se pár desítek metrů od nejvyšších pater budovy OSN v New Yorku. Musím se s Vámi podělit.

JP

Plním si životní sen sportovního pilota. Létáme s mojí partnerkou po USA v letadélku Cirrus SR 20 – Texas, New Mexico, Arizona, Colorado, Utah, Florida, Luisiana, Georgia, Tennessee, Minnesota, Ohio, a pár dalších států už máme za sebou. Teď jsme na letišti Stewart, nějakých 70 kilometrů severně od New Yorku. Večer se místních ptám, jak nejlépe New York přeletět, když se potřebujeme dostat na jih, k Washingtonu. Místně znalý pilot mi říká, že se snad dá proletět nad řekou Hudson vedle Manhattanu, ale je to prý složité a kdo to chce udělat, musí absolvovat speciální kurz na internetu. Sportovní piloti proto prý New York raději oblétávají západně přes New Jersey. Večer si tedy na mapě plánuji trasu přes New Jersey a jdu spát.

Myšlenka, že bych mohl letět nad New Yorkem mě ale kolem páté ráno probouzí. Vyhledávám webové stránky, na kterých jsou potřebné postupy i test. Po útoku na newyorská dvojčata a po dvou leteckých haváriích byla pravidla letů v oblasti New Yorku zásadně zpřísněna. Zjišťuji, že musíme letět v pásmu mezi 1000 a 1100 stopami nad zemí (máme tedy jen 30 metrů vůle), musíme se hlásit nad stanovenými body, na jih smíme letět jen po západní straně řeky Hudson a na sever jen po východní, nesmíme letět rychlostí větší než 140 uzlů atd. atd. Překvapivě ale můžeme letět nejen nad řekou Hudson, ale i nad East River. East River je na druhém konci pro sportovní letadla ale uzavřená jako slepá ulice, protože za ní je letiště La Guardia, ke kterému nesmíme. Je tedy třeba se na konci East River otočit a letět zpět. Mimo velkého provozu helikoptér a vysokých mrakodrapů je létání kolem Manhattanu komplikované i tím, že tudy vedou přibližovací koridory třech newyorských megaletišť – J.F.K., La Guardia a Newark a tak zde v různých směrech klesají a stoupají i dopravní letadla.

Když kolem desáté ráno přestane pršet, nahodíme motor a pojíždíme kolem vyrovnaných obřích letadel Galaxy na startovací dráhu 09. Po povolení ke startu stoupáme směrem na východ kolem věhlasné vojenské školy West Point, dostáváme se nad řeku Hudson, stáčíme na jih a já už vyhlížím první bod, u kterého se musíme hlásit. Po pár minutách dolétáváme k mostu George Washingtona a vysílám první hlášení – „Cirrus SR20, most G.W., výška 1000 stop, ze severu na jih.“ G.W.B. – George Washington Bridge, je Američany nazýván „nejhezčí most na světě“ (na Karlův most nějak zapomněli).

George Washington bridge přes řeku Hudson - první ohlašovací bod, 15 minut po startu

V každém případě je svými 14 jízdními pruhy a více než sto miliony aut ročně nejvyužívanější silniční most světa. Pro nás je nyní ale důležité, že letíme jen nějakých 100 metrů nad jeho pilíři tyčícími se do výšky přes 200 metrů. Fotíme, obdivujeme a já se ještě soustředím na dodržování předepsaného koridoru, výšky a na pravidelná hlášení. Letíme dál na jih, další hlášení následuje u námořního muzea vedle letadlové lodi Intrepid a už vidíme a slyšíme kolem nás pár helikoptér. Letíme na autopilota, abychom se dokázali spolehlivě udržet v daném výškovém rozmezí 30 metrů a také abych měl více času na sledování letového provozu kolem, i na přesné kopírování západního břehu řeky Hudson. Výhled je fantastický, některé mrakodrapy jsou výše, než letíme my. Připadám si trochu jako v akční počítačové hře, kde letadla létají ulicemi mezi mrakodrapy. Rozdíl je ale v tom, že my máme kredit jen na jednu hru.

Socha Svobody - čtvrtý ohlašovací bod, cíl desítek vyhlídkových helikoptér, 25 minut po startu

Během nějakých 7 minut se kousek pod námi objevuje socha Svobody a kolem ní poletuje několik helikoptér. Nahlásíme se, zařadíme se do jejich roje a uděláme také dva okruhy kousek nad sochou. Pak pokračujeme dále a během 4-5 minut jsme nad mostem Verazzano. Nemám dost a tak to otáčím. Chci přeci ještě proletět nad East River.

Vlet do slepé uličky East River - napravo ani nalevo nesmíme a za 5 minut dolétáváme na její vzdušný konec.... 35 minut po startu

Nahlašuji se letišti La Guardia a dostávám souhlas letět ve výšce 1000 stop až k hranici jejich vzdušného prostoru, který je nějakých 10 kilometrů severně od jižního cípu Manhattanu. Komíny elektrárny Con Edison jsou jen o málo níž než my, vidíme do oken mrakodrapů. Rychle se blížíme ke konci slepé uličky East River a tak dávám pokyn autopilotu otočit o 180 stupňů. Autopilot začíná otáčet, ale je jasné, že to nestihne – tohle letadlo létá dost rychle a průměr zatáčky je evidentně větší než šířka East River. Rychle autopilota vypínám a přebírám řízení, jdu na to dost agresivně, protože budova OSN se blíží velmi rychle. Mechanický hlas dámy automatického varovného systému na mě opakovaně křičí: “Stoupej, stoupej! Překážka, překážka!“ a zvyšuje tak o několik stupňů napětí v kabině. Stoupat ale nesmím, protože nad námi přistávají letadla na letiště La Guardia a tak se jen sveřepě držím řízení a věřím, že budova OSN je přeci jen o něco níž než my a pokračuji v otočce.

Empire state building je o něco výše než my ....

Vykřikuji ještě pokyny k fotografování, ale můj hlas se ztrácí ve všech těch varovných zvucích a hlasech na palubě. Konečně jsme otočku dotočili a já se s ulehčením dívám na střechu budovy OSN, ubíhající několik desítek metrů pod námi. Právě jsem pochopil, proč v roce 2006 letadlo stejného typu jako naše vletělo při podobném manévru na balkón nějakého bytu manhattanského mrakodrapu. Užívám si pohled na Empire state building a další pohledy na New York.

Newyorská budova OSN - radostný pohled - vzdaluje se ... asi 40 minut po startu

Pokračujeme zpět nad západním okrajem Manhattanu, až se dostáváme nad jeho jižní cíp. Neodpustím si to a zahnu ještě jednou vpravo na sever po Hudsonu. Letíme kousek od Central Parku, snažíme se vědět o všech helikoptérách kolem nás a nad mostem Georgem Washingtona to znovu obracíme na jih. Nyní už jako zkušený veterán letím celou trasu až k Verazano mostu a pak pokračujeme dále směrem k Washingtonu.

Central park - už je dobře, letíme opět nad Hudsonem, tentokrát na sever, po východní straně, nějakých 50 minut po startu

Pokud bych do newyorské budovy OSN vrazil, mohli jsme být během několika minut globálně slavní a proslavit jsem o trochu víc mohl i svou vlast… Jsem velmi rád, že se nám podařilo odolat touze po slávě a že jsem Vám proto o letu nad New Yorkem mohl napsat.

Omlouvám se za nižší kvalitu fotografií - je způsobena oparem po dešti nad New Yorkem a také tím, že jsme museli fotit přes kabinu letadla. Nejkritičtější okamžiky letu zachyceny bohužel také nejsou, protože jsme měli v hlavě jiné starosti....

Pokud Vás zajímá se o létání dovědět trochu více, podívejte se na www.aviationhouse.net nebo napište.