2. Duševní problémy vznikají z potlačené spirituality
Člověk je spirituální bytost
Lidská bytost je ve své podstatě nesmrtelný duch, který sem na svět přišel odjinud jako cizinec na misi. Aby ji mohl v pozemském prostředí plnit, vtělil se do hrubohmotného pozemského těla, které je zde domorodcem. Až jednou mise skončí, cizinec se vrátí tam, odkud přišel, kdežto domorodec tady zůstane a rozpadne se v prach.
Výše uvedená spirituální hypotéza je snad nejdůležitějším klíčem k duševnímu zdraví a mně trvalo čtyřicet let, než mi došlo, jak funguje. To není věc slepé víry, která může člověka až debilizovat, ale věc vhledu, který člověku pomůže pochopit, jak v něm tyto dvě základní složky - duch a tělo - vlastně fungují a jak je třeba s nimi zacházet.
Duch je tu cizinec
Náš příchod na svět se podobá parašutistickému skoku do nepřátelského prostředí. Skočíme - ale i když se nám tady nelíbí, nemůžeme se už ani rychle a snadno vrátit zpátky, ani navázat spojení s původním domovem. Dovoluji si tvrdit, že onen pocit cizoty tady zažívá každý vnímavý lidský duch a často se s ním vyrovnává celý život.
Člověk přichází na svět proto, aby tady plnil misi - smysl svého života. Při vtělení jako by ztrácí vědomí, které pak řadu let pracně získává zpět, takže sebe-vědomou bytostí se opět stává až v pubertě. Tehdy obvykle nastane okamžik, kdy se začne na svoji misi naléhavě ptát, kdy si řekne: „Ano, jsem tady, asi to má mít nějaký smysl, ale já ho nikde nevidím. Tak co si s tímto životem počnu?"
Tělo je tu domorodec
Aby mohl v pozemském prostředí vůbec fungovat, dostává cizinec-duch při vtělení k dispozici domorodce-tělo. Úkolem domorodce je postarat se o pozemské projevení a přežití jemu svěřeného cizince. Tělo je vybaveno pozemskými nástroji, jako jsou ruce, nohy, oči, uši a mozek. Funkcí nohou je chůze, funkcí očí je zrak, funkcí mozku je intelekt. Intelekt je součást těla. Nemá se spiritualitou nic společného. Jelikož intelekt je z principu omezen na hmotu, prostor a čas, nemá žádnou schopnost pochopit podstatu naší pozemské mise, neboť její skutečný důvod leží úplně mimo tento hmotný svět a byl formulován ještě dříve, než se člověk vtělil.
Smysl života
Když se člověk v pubertě začíná ptát na smysl života, ptá se ve skutečnosti na podrobnosti své mise, protože naléhavě tuší, že něco takového musí existovat. A tak se na to začne ptát druhých, aby postupně zjišťoval, že oni to obvykle nevědí, ale nevědí, že to nevědí. Pokud člověk neuvízne v osidlech náboženství, duchovních nauk a filosofií, zbude mu nakonec jediná možnost - ptát se svého vlastního rozumu. Ale právě rozum je tím hlavním, kdo to neví, ale naprosto neví, že to neví. Domorodec svému cizinci vždy něco moudrého poradí, ale fungovat to nebude. Klíče k naší misi totiž leží výhradně v naší touze.
Rozum a touha
V našem vnitřním světě se domorodec (intelekt, vytvářený tělesným mozkem) projevuje jako rozum. Cizinec (nesmrtelný duch) se v nás projevuje jako cit a touha. Náboženství nás po tisíce let učí, že touha je zlo, například že je důsledkem dědičného hříchu, a proto ji musíme odmítat. Odmítání vlastní touhy je dnes nejčastější příčinou duševního nepohodlí, vnitřní nesvobody a tísnivého pocitu, že nejsme sami sebou.
Můžeme si toho všimnout při pohledu na volně letící ptáky, kdy pocítíme rozdíl mezi jejich svobodou a naší nesbodou. Všichni živí tvorové na zemi žijí svobodný život, s výjimkou lidí a jejich domácích zvířat. Zvířata svoji touhu neodmítají, nemají na to dostatečně vyvinutý rozum. Proto dělají neustále pouze to, co chtějí a nikdy nedělají nic, co nechtějí. (Toto je jediná skutečná definice svobody :-).
Lidské city a touhy jsou duchovní
Konečně se dostáváme k tomu podstatnému. Na rozdíl od zvířat jsou lidské city a touhy ve své podstatě duchovní. Každý vnímavý člověk na dně své duše hluboce touží po kráse, lásce, harmonii, stříbrném větru, romantice, po štěstí a naplnění, po pomoci těm, kterým je zle. Mnoho z nás ve své touze zřetelně vnímá i touhu po Bohu, po pravdě, po kontaktu s Vesmírem, po světlých výšinách. Tyto duchovní city a touhy jsou tou jedinou skutečně fungující a kompetentní „GPS", kterou jsme si s sebou do nevlídného pozemského prostředí přinesli proto, aby nám tady pomohla splnit naší misi, abychom se mohli učit uskutečňovat naši touhu po vzestupu.
Zablokovaná touha
Tento svět je ale řízen rozumem a jím ovládanými náboženstvími a naukami, které nám tvrdí, že skutečná pravda se nachází ve svatých knihách. Svaté knihy napsali lidé svým pozemským rozumem (a soudě podle ovoce, jejich motivem nejspíš nebylo pomoci nám z našich problémů), kdežto náš cit a touha přicházejí z mnohem vyšších rovin, protože do nás byly vloženy už při našem stvoření. Naše vlastní city a touhy jsou mnohem starší, mnohem původnější, než všechny svaté knihy celého světa dohromady. Jenže my - v tomto rozumově řízeném světě - obvykle odvahu řídit se vlastní touhou postrádáme. Protože se vlastní touhou neřídíme, nedokážeme uskutečňovat svoji misi. Dokonce ji obvykle nedokážeme ani vnímat.
Zapečetěná obálka
Můžeme si představit, že jsme s sebou na cestu do pozemského prostředí dostali zapečetěnou obálku, v níž je naše mise popsána docela srozumitelně. Na pečeti je nápis: „otevřít teprve tehdy, až budeš dospělý". Lidé o této obálce často vědí a někdy i dlouhé roky hledají fintu, jak ji rozpečetit. Jenže ona vytoužená informace tam není uložena ve formátu TXT, ale ve formě touhy.
Dospělostí se zde myslí nejen schopnost své touhy vnímat, ale hlavně se jimi řídit. Dosáhne-li člověk takové emocionální dospělosti, že je schopen řídit svůj život svojí vlastní touhou, obálka s pokyny se začne samočinně otevírat a člověk začne konečně bezprostředně chápat svoji misi, čili smysl svého života. Třešinkou na tomto dortu je pokaždé hluboká vděčnost za to, že mise je tím nekrásnějším cílem, který si člověk pro sebe dokázal vůbec představit. Informace o smyslu života je svým způsobem přítomna ve vědomí vždy, je to sám kořen naší touhy, ale my se musíme často dlouhé roky učit alespoň trochu jí důvěřovat.
Terapeutický nástroj
Sama tato pohádka, tato spirituální hypotéza, je už terapeutickým nástrojem, je-li přijata citem a prožita. Okolo této pohádky se točí celá transformační terapie. Jestliže rozumový svět pomáhal člověku potlačit jeho touhu po tolik dlouhých let, je v terapii na podporu, uvolnění a přijetí své vlastní touhy potřeba vynaložit nějaký čas.
Jan Havelka
Duchovní svět z hlediska terapie
V terapii se ukazuje, že pro duševní zdraví je velice důležitá schopnost akceptovat duchovní svět. Kdyby mi někdo před čtyřiceti lety řekl to, co tady budu popisovat, ušetřil by mi dlouhé roky bloudění. Třeba to někomu pomůže. Nechávejte mi tu prosím vzkazy, nakolik pro vás mají moje sdělení nějakou přidanou hodnotu.
Jan Havelka
Channelingová meditace
Inspirován článkem Hany Borovské o otevírání třetího oka nabízím třináct let starý záznam své channelingové meditace. Zpětně se mi líbí moje tehdejší urputnost i jazyk, kterým jsem to popsal.
Jan Havelka
Schválil jsem umístění sovětských jaderných raket na našem území
Se mnou je tehdy – před třiceti lety – schválilo několik dalších milionů nesvobodných spoluobčanů.
Jan Havelka
7. Čtyři příčiny deprese
Zamýšlíme-li se nad možnými příčinami deprese, obvykle nás napadnou především tyto čtyři: nepříznivé životní okolnosti, poruchy mozku, nepříznivé nehmotné okolnosti (kletba, uhranutí, karmická zátěž) a vnitřní emocionální konflikty.
Jan Havelka
6. Být pánem ve svém domě
Sigmund Freud prohlásil, že „člověk není pánem ve svém domě“. I když je dnes Freudova psychoanalýza považována za překonanou (což mohu osobně dosvědčit, neboť jsem byl čtyři roky jejím klientem :-), Freudův citát platí stále. Z hlediska psychoterapie nám často není dobře především proto, že „nejsme pánem ve svém vlastním domě“.
Jan Havelka
5. Radikální detoxikace ducha
Na esoterní scéně se často hovoří o radikální detoxikaci těla. V tomto článku píšu o své zkušenosti s radikální názorovou detoxikací ducha.
Jan Havelka
4b. Vysadila jsem antidepresiva
Pro povzbuzení bližních, trpících depresemi, uvádím příběh klientky, která dokázala v terapii svůj stav radikálně změnit.
Jan Havelka
4a. Svědectví z terapie vnitřního dítěte
K předchozímu článku „4. Terapie vnitřního dítěte“ si dovoluji pro ilustraci uvést výpověď klientky H., která terapii vnitřního dítěte absolvovala dokonce dvakrát :-):
Jan Havelka
4. Terapie vnitřního dítěte
„Tak, jak s námi zacházeli, když jsme byli malí, zacházíme sami se sebou, když jsme velcí.“ Nejenže tento prostý poznatek objasňuje příčinu většiny úzkostí a depresí, ale skrývá v sobě i klíče k jejich terapii.
Jan Havelka
Svědectví z terapie 1
Řada lidí na tom není psychicky dobře. Jestliže se situace zlepší byť jen pro jednoho člověka, je to trochu zázrak, který může povzbudit i druhé. Proto má hluboký smysl se o takové zázraky podělit. Zkuste na sebe nechat zapůsobit tento konkrétní a zcela aktuální příběh:
Jan Havelka
3a. Případové studie touhy
K předchozímu článku (3. Diagnostika a rehabilitace touhy) připojuji tři komentované „případové studie touhy“.
Jan Havelka
3. Diagnostika a rehabilitace touhy
Nejčastější příčinou duševního nepohodlí je zablokovaná touha. Tato omezující psychická komplikace je v naší civilizaci pandemicky rozšířena. Lze ji považovat za nejobvyklejší primární duševní problém, z něhož se teprve sekundárně vyvíjejí těžší psychická onemocnění.
Jan Havelka
1. Jak jsem se stal spirituálním terapeutem
Na startu mi svět připadal jako mučírna a lidé jako necitliví roboti. Narodil jsem se císařským řezem, což mi moje maminka nikdy neodpustila. Aniž si toho byla vědoma, celý život se mnou zacházela jako s agresorem, zlým a nebezpečným člověkem. Na rodinných setkáních s chutí vyprávěla o hrozných útrapách, které jsem jí způsobil už při porodu, a oč by bývalo bylo lepší, kdyby mě z ní tehdy vyřezali po kouskách. Byl jsem tímto drsným rodinným folklórem tak odkojen, že jsem ho ani nevnímal (ale moje žena z toho nejprve téměř omdlévala, než si také zvykla :-). A tak bylo od samého začátku důkladně zaděláno na mé duševní problémy.
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10494x
www.vnitrni-dite.cz
www.transformacni-terapie.cz
www.terapie-nehou.cz
www.havelka.info